Tak jsem jel na dovolenou do Bulharska. S Alexandrií. Zájezd jsem mel zaplacený od dubna, ale celou dobu se neozvali. Kdyz jsem dva týdny pred odletem nervózne volal, ujistili me, ze vsechny informace, formuláre atp. dostanu týden pred odletem. A vázne, dostal. Odlet v pul sesté ráno a sraz o pul ctvrté me lehce vyvedl z rovnováhy pri predstave dalsí bezesné noci (pred dovolenou jich byla spousta, ostatne kazdý ví, ze týden pred dovolenou a týden po dovolené clovek pracuje na to, aby si tu dovolenou mohl uzít bez starostí a ve zdraví :o)). Maturácek prispechal pred tretí ráno zapujceným Saabem s datem výroby drívejsím nez je datum mého narození, na letiste jsme ale dorazili spolehlive a s prehledem a taky predstihem. Ve fronte nikdo neprudil, hrál jsem Bejeewel na svém Clie a pred boardingem usínal na zidlickách. Bylo pet ráno.

Celou cestu v letadle jsem úspesne prospal, vzbudily me az pristávací manévry nového Boeingu 737 model 800 nejvetsí ceské soukromé letecké spolecnosti, jak zduraznovali její pracovníci v kazdém hlásení. Bubínky mi málem praskly pri potlesku po pristání, který jsem nechápal. Jasneze jsem uz jich pár zazil, ale vetsinou jsme tleskali hladkému pristání v nepríznivých podmínkách. Pilot ale sám hlásil, ze podmínky pro pristání jsou ideální, i presto letel nad dráhou prílis dlouho, pri dosedu si jeste s letadlem poskocil a kdyz to dohánel brzdením, málem jsem pretrhl pás, jímz jsem byl pripoután. Netleskal jsem

V Burgasu na letisti o necem takovém, jako jsou terminály zrejme nikdy neslyseli, ackoliv je to podle pruvodkyne nejvetsí letiste v Bulharsku. Alespon podle délky pristávací dráhy prý :o) To by me zajímalo, co mají v Sofii a hlavne v jaké kvalite, ta pristávací dráha v Burgasu je totiz v otresném stavu. Letadlo nás dovezlo na nejaký plac, tam nás nalozily autobusy a po 200 metrech zase vylozily. Asi jsme se meli pripravit na zdejsí podmínky – v autobuse jako sardinky a ridic jel jako prase, takze pokud nekdo nadává na praktiky v prazském MHD, mel by se nekdy svézt v Burgasu na letisti. Pak bude prazským ridicum líbat ruce i nohy :o) Z nepríjemných vecí uz nás cekala jen fronticka u celníku - nechápu, proc nás lustrovali. Vzdyt celé východní pobrezí Bulharska zije z cestovního ruchu a to ne zrovna spatne, stací srovnat vzhled turistických letovisek a stejne velkých mestecek ve vnitrozemí - nebe a dudy.

Dojeli jsme do Primorska. Alexandria tu má asi hlavní cílovou destinaci pro Bulharsko, mají tu hromadu reklam, vlastní kancelár, spousta lidí tady umí alespon základní slovícka cesky. Jsou tu ceské restaurace, ceské nápisy v bulharských restauracích, ceské pivo, spousta Cechu, etc. :o) Cestina je tady slyset víc jak Bulharstina a Bulhari mají Cechy moc rádi. Nekterí kvuli byznysu, zejména majitelé smenáren. V tech oficiálních stojí 1 LEV (místní mena) 20 korun, v neoficiálních se cena muze vysplhat az na 33 Kc. Protoze jsme byli uz predem upozorneni na nevýhodný kurz vuci ceské korune, bral jsem sebou EURa a britské libry. Nakonec jsem promenil 100 liber, kurz 2,51 LEV za 1 GBP. EURa tady mají v autorizovaných smenárnách 1,91 LEV za 1 EUR a dolary skoro vsude 1,61 LEV za 1 USD. V pomeru ceských kurzu vuci temto menám se asi nejvíc vyplatí nakupovat dolary a ty potom v Bulharsku promenit za místní menu.

Pláze by tu mely být dve, písecná a oblázková. Alespon podle reklamních prospektu, kterým uz moc neverím. Puvodne jsem uvazoval o hotelu, protoze v tech ale bydlím na sluzebkách porád a jako díte jsem zazil fajn atmosféru v jednom rodinném penzionu, chtel jsem to testnout zase. V katalogu jsem vybral fakt pekne vypadající penzion, nicméne realita byla trosicku jiná. U autobusu nás cekal majitel a „kámos“, ten nás odvezl do penzionu, majitel vezl jinou skupinku :o) Kámos byl fakt hustej, auto pred penzionem zaparkoval uprostred silnice a vubec ho to nevzrusovalo. Ostatne Bulhari si s dodrzováním predpisu hlavu nelámou vubec, tipuju, ze ani zádné nemají. Jezdí se tu veprostred silnice, zásadne bez blinkru. Kruhové objezdy jsou tady tak malé, ze autobusy je projízdejí nalevo místo napravo a to jeste mají problém, aby nevyjely ze silnice a zároven se díky té malé skruzi uprostred nezlomily v puli.

Typicky bulharské jídlo jsem zatím netestoval, ani tropické ovoce ani rybicky, na které jsem se maximálne tesil. Po príletu jsme sli projít mesto a zjistit, co je kde, dorazili jsme na pláz a pak jsme se rozhodli jít si zaplavat. Proto jsme sli do hotelu pro plavací úbor, ale po probdelé noci nás natáhnutí se na luzku na záda pro ochlazení v parném letním vedru uspalo a vzbudili jsme se po páté. I presto bylo dost teplo na koupání, u more na plázi jsme byli az do osmi. Paráda.

Cestou domu uz jsme meli porádný hlad. Probdelá noc, pro me malá snídane v letadle (pác rohlíky jsem odmítl a kolácky taky nejím – holt delená strava je delená strava :o)), to cloveka rádne vyhladoví. Nastestí bylo cestou grilované kure. Poctive grilované, ne jako delají v kazdém vetsím ceském hypermarketu. Mnam. Akorát ta cena byla na zdejsí pomery relativne vyssí, 6 LEV. To je totiz více, nez kolik stojí hlavní jídlo v restauraci, coz ve srovnání s CR zhruba odpovídá, ale treba v Anglii je celé kure za 1/3 ceny obeda v restauraci. No, nevadí.

Zítra je v plánu ovocná snídane, krámku je kolem spousta a já uz se moc tesím, az zaborím hlavu do melounu. Pak tu mají levné nektarinky, merunky, broskve, hroznové víno, rajcata, vsude tu voní jejich spesl korení, i na to se tesím. Doufám, ze si konecne uziju taky rybicky a v nejaké restauraci jsem videl krabí roládu, uaaa, tu musím ochutnat. A jinak jsem nakoupil nejaký alkohol, 0,7l flaska Irského krému (20%) za 5 LEV (necelých 100 Kc) se opravdu vyplatí. Dobrou noc :o)