úvodní stránka

 Praktické info:
- Info o cenách
(jídlo, pití, pláže...)
- Kurzovní lístek
kde výhodně směnit
- Mobily a internet
vše o komunikacích
- V restauraci
(jak to chodí...)
- Mapa Primorska
(+ důležitá místa)

 Deníček:
- Neděle 3.8., den 1.
- Pondělí 4.8., den 2.
- Úterý 5.8., den 3.
- Středa 6.8., den 4.
- Čtvrtek 7.8., den 5.
- Pátek 8.8., den 6.
- Sobota 9.8., den 7.
- Neděle 10.8., den 8.
- Pondělí 11.8., den 9.
- Úterý 12.8., den 10.
- Středa 13.8., den 11.
- Čtvrtek 14.8., den 12.
- Pátek 15.8., den 13.
- Sobota 16.8., den 14.
- Sobota 17.8., den 15.

- Fotogalerie
 
Úterý 12.8., den 10.

Ačkoliv byla dnešní noc nejchladnější ze všech v Bulharsku a taky největrnější, počasí se nad ránem umoudřilo a celý den pražilo slunce. Dokonce tak hodně, že mám zase narůžovělé záda. A to i přesto, že vrstva krému byla poměrně silná, čili nenamazáním se to určitě nebylo. Možná to bylo tím, že jsem dneska risknul přechod z UV 25 na 20, holt asi na to ještě nejsem zralej (ale už bych mohl, pětadvacítky povážlivě ubývá). No, nicméně i červená mi teďka díky beta-karotenu do dvou dnů zhnědne, takže to není tak hrozné.

Protože nás večer čeká výlet do Sozopolu, zašli jsme na testing restaurace v poledne. Tentokrát to vyhrála Lilie, je kousek od Prahy a nemůžete ji minout, pokud jdete na severní pláž z jejího nejvýchodnějšího hlavního vchodu (ve směru z centra). A jestli se do Primorska chystáte, určitě ji navštivte. Jídelní lístek ve třech jazycích (bulharština, čeština, němčina), velmi příjemný interiér i personál, který navíc rozumí česky (ale nemluví, jen pár slov). Ceny nepatří k nejlevnějším, ale ani nejdražším. Oproti bulharskému standardu mají čisté ubrusy, nabízejí míchané drinky za velmi příznivé ceny, v jídelním lístku je bohatá nabídka salátů, hlavních jídel, flambovaných pochoutek na roštu i bulharských specialit. Já jsem testnul jako předkrm papriku plněnou sýrem (uvnitř je mix sýra s vajíčkem) – není to špatné, ale není to nic zvláštního a jako hlavní jídlo jsem si dal typicky bulharské jídlo Kavarmu. To je miska, ve které jsou kousky masa (kuřecího nebo vepřového, dají vám vybrat) se zelenou paprikou, cibulí a žampiony, nahoře zapečené sýrem. No, je fakt, že díky množství olivového oleje to vypadalo jako polívka, ale bylo to překvapivě dobré. Chutnalo mi to víc než Musaka.

Pak jsme šli na severní pláž. Ne na její začátek k vlaječkám a broukům, ani na konec k nudistům, ale někam doprostřed (tam jak je stan „masage“ a pracuje v něm pěkná slečna – na severní pláži je jen jedna masérka :o)). Voda byla čistá a zezačátku byly i parádní vlny (červená vlajka). Bohužel pak se moře uklidnilo (oranžová vlajka), i přesto se opět dalo blbnout. Akorát mě naštvala taková malá zelená mořská příšerka, která mě kousla do břicha. Ani pořádně nevím, co to bylo. Zato vím, kde sehnat Cacu. Dneska ji měli v dřevěné restauraci na pláži hned u vlaječek Alexandria za 1 LEV, bohužel jak jsem byl najedenej z Lilie, ani jsem neměl chuť testovat, jestli je to obyčejná nebo kořeněná. Škoda, doufám, že to ještě do konce týdne stihnu. A taky se chci ještě podívat do Luxoru, podle prodavačů kukuřice na pláži "a vo tom to je" jde o nejvyhlášenější diskotéku v Primorsku. Najdete ji přímo na jižní pláži.


Výlet do Sozopolu se vydařil. Dostali jsme totiž (podle mě) nejlepší průvodkyni Alexandrie Veselu Krstevou, studentku české filologie na univerzitě v Sofii a krom toho, že mluví už docela dobře česky, je taky chytrá a leccos osvětlí. Cesta probíhala úplně jinak než když jsme jeli na Ropotamo (s jiným průvodcem). Svatava totiž celou dobu nezavřela pusu a seznámila nás s Bulharskem, Černým mořem, Ropotamem i jeho legendou (projížděli jsme kolem) a pochopitelně i se Sozopolem samotným. Vážně nádherný výklad včetně zajímavých příběhů a pověstí, tak bych si představoval práci průvodců. Doufám, že s náma pojede i zítra do Nesebaru (pane řediteli, když to zařídíte, máte u mě... no, ještě nevím co, ale něco vymyslím :o)) – Ropotamo i Sozopol byly poměrně levné zájezdy, ale zažít se špatným průvodcem desetihodinový Nesebar za cca 25 EUR, na který se navíc hodně těším… to by mě asi hodně naštvalo.

V Sozopolu jsme si prošli staré uličky a dokud to šlo, fotil jsem o sto šest. Bohužel, zájezd je plánovaný na nešťastnou sedmou hodinu. Než se odjede z Primorska, dojede do Sozopolu a začne z výkladem, je osm a to už se stmívá, o čtvrt na devět už nejde skoro nic fotit (pokud nemáte špičkový digitální foťák nebo poloprofesionální zrcadlovku). Možná byla hodina odjezdu (19:00) dobrá pro červnové a červencové turnusy, teď už bych ale doporučil posunout ji na šestou. Výklad potom nebude se šerem začínat, ale končit, a upřímně řečeno proč jinak do Sozopolu jezdit? Uličky i starobylé chaloupky a sruby totiž stojí za snímek a kvůli nákupům není třeba nikam jezdit, Primorsko nabízí dostatek příležitostí.

Stejně jsme měli dvouhodinový rozchod. Někteří šli do restaurace, jiní nakupovali, další se jen tak procházeli po nočním městě s velkým historickým a kulturním bohatstvím. Já jsem experimentoval a fotil noční krajinu. Poprvé jsem testoval patnáctivteřinové expozice, byť ve vojenských podmínkách (namísto stativu ocelový plot, zeď na pláži, atp.).

Poslední zajímavý zážitek poskytla cesta zpátky. Ulice Sozopolu nejsou nijak široké, s automobily architekti ve čtrnáctém století zřejmě moc nepočítali a s velkými autobusy už vůbec ne. Proto, když se navíc nějaký trouba postaví do cesty, nejde od přístavu (jediná plocha ve městě, kde mohou autobusy parkovat) normálně vyjet. Nám se taková příhoda stala a to byste nevěřili, s kolika řidiči autobusu jsem na zájezdě. Snad půlka chlapů v autobuse totiž dělá šoféry z povolání, teda alespoň si to myslím podle toho, jak fundovaně komentovali počínání našeho řidiče (teď musí popojet, teď couvnout, tyjo, on najel asi na chodník nebo někoho přejel, a tady ten mu zatarasil cestu, to je ale… atd.). Musel jsem se smát. Nejvíc, když řidič zapeklitou situaci zvládnul (lehce si zacouval, projel jednosměrkou u parkoviště taxíků protisměru a bylo to) a pár „řidičů na dovolené“ začalo tleskat. Holt nejsem od fochu, takže mi tohle tleskací tajemství zůstane zřejmě navždy utajeno.