Ackoliv byla dnesní noc nejchladnejsí ze vsech v Bulharsku a taky nejvetrnejsí, pocasí se nad ránem umoudrilo a celý den prazilo slunce. Dokonce tak hodne, ze mám zase naruzovelé záda. A to i presto, ze vrstva krému byla pomerne silná, cili nenamazáním se to urcite nebylo. Mozná to bylo tím, ze jsem dneska risknul prechod z UV 25 na 20, holt asi na to jeste nejsem zralej (ale uz bych mohl, petadvacítky povázlive ubývá). No, nicméne i cervená mi tedka díky beta-karotenu do dvou dnu zhnedne, takze to není tak hrozné.

Protoze nás vecer ceká výlet do Sozopolu, zasli jsme na testing restaurace v poledne. Tentokrát to vyhrála Lilie, je kousek od Prahy a nemuzete ji minout, pokud jdete na severní pláz z jejího nejvýchodnejsího hlavního vchodu (ve smeru z centra). A jestli se do Primorska chystáte, urcite ji navstivte. Jídelní lístek ve trech jazycích (bulharstina, cestina, nemcina), velmi príjemný interiér i personál, který navíc rozumí cesky (ale nemluví, jen pár slov). Ceny nepatrí k nejlevnejsím, ale ani nejdrazsím. Oproti bulharskému standardu mají cisté ubrusy, nabízejí míchané drinky za velmi príznivé ceny, v jídelním lístku je bohatá nabídka salátu, hlavních jídel, flambovaných pochoutek na rostu i bulharských specialit. Já jsem testnul jako predkrm papriku plnenou sýrem (uvnitr je mix sýra s vajíckem) – není to spatné, ale není to nic zvlástního a jako hlavní jídlo jsem si dal typicky bulharské jídlo Kavarmu. To je miska, ve které jsou kousky masa (kurecího nebo veprového, dají vám vybrat) se zelenou paprikou, cibulí a zampiony, nahore zapecené sýrem. No, je fakt, ze díky mnozství olivového oleje to vypadalo jako polívka, ale bylo to prekvapive dobré. Chutnalo mi to víc nez Musaka.

Pak jsme sli na severní pláz. Ne na její zacátek k vlajeckám a broukum, ani na konec k nudistum, ale nekam doprostred (tam jak je stan „masage“ a pracuje v nem pekná slecna – na severní plázi je jen jedna masérka :o)). Voda byla cistá a zezacátku byly i parádní vlny (cervená vlajka). Bohuzel pak se more uklidnilo (oranzová vlajka), i presto se opet dalo blbnout. Akorát me nastvala taková malá zelená morská príserka, která me kousla do bricha. Ani porádne nevím, co to bylo. Zato vím, kde sehnat Cacu. Dneska ji meli v drevené restauraci na plázi hned u vlajecek Alexandria za 1 LEV, bohuzel jak jsem byl najedenej z Lilie, ani jsem nemel chut testovat, jestli je to obycejná nebo korenená. Skoda, doufám, ze to jeste do konce týdne stihnu. A taky se chci jeste podívat do Luxoru, podle prodavacu kukurice na plázi "a vo tom to je" jde o nejvyhlásenejsí diskotéku v Primorsku. Najdete ji prímo na jizní plázi.

Výlet do Sozopolu se vydaril. Dostali jsme totiz (podle me) nejlepsí pruvodkyni Alexandrie Veselu Krstevou, studentku ceské filologie na univerzite v Sofii a krom toho, ze mluví uz docela dobre cesky, je taky chytrá a leccos osvetlí. Cesta probíhala úplne jinak nez kdyz jsme jeli na Ropotamo (s jiným pruvodcem). Svatava totiz celou dobu nezavrela pusu a seznámila nás s Bulharskem, Cerným morem, Ropotamem i jeho legendou (projízdeli jsme kolem) a pochopitelne i se Sozopolem samotným. Vázne nádherný výklad vcetne zajímavých príbehu a povestí, tak bych si predstavoval práci pruvodcu. Doufám, ze s náma pojede i zítra do Nesebaru (pane rediteli, kdyz to zarídíte, máte u me... no, jeste nevím co, ale neco vymyslím :o)) – Ropotamo i Sozopol byly pomerne levné zájezdy, ale zazít se spatným pruvodcem desetihodinový Nesebar za cca 25 EUR, na který se navíc hodne tesím… to by me asi hodne nastvalo.

V Sozopolu jsme si prosli staré ulicky a dokud to slo, fotil jsem o sto sest. Bohuzel, zájezd je plánovaný na nestastnou sedmou hodinu. Nez se odjede z Primorska, dojede do Sozopolu a zacne z výkladem, je osm a to uz se stmívá, o ctvrt na devet uz nejde skoro nic fotit (pokud nemáte spickový digitální foták nebo poloprofesionální zrcadlovku). Mozná byla hodina odjezdu (19:00) dobrá pro cervnové a cervencové turnusy, ted uz bych ale doporucil posunout ji na sestou. Výklad potom nebude se serem zacínat, ale koncit, a uprímne receno proc jinak do Sozopolu jezdit? Ulicky i starobylé chaloupky a sruby totiz stojí za snímek a kvuli nákupum není treba nikam jezdit, Primorsko nabízí dostatek prílezitostí.

Stejne jsme meli dvouhodinový rozchod. Nekterí sli do restaurace, jiní nakupovali, dalsí se jen tak procházeli po nocním meste s velkým historickým a kulturním bohatstvím. Já jsem experimentoval a fotil nocní krajinu. Poprvé jsem testoval patnáctivterinové expozice, byt ve vojenských podmínkách (namísto stativu ocelový plot, zed na plázi, atp.).

Poslední zajímavý zázitek poskytla cesta zpátky. Ulice Sozopolu nejsou nijak siroké, s automobily architekti ve ctrnáctém století zrejme moc nepocítali a s velkými autobusy uz vubec ne. Proto, kdyz se navíc nejaký trouba postaví do cesty, nejde od prístavu (jediná plocha ve meste, kde mohou autobusy parkovat) normálne vyjet. Nám se taková príhoda stala a to byste neverili, s kolika ridici autobusu jsem na zájezde. Snad pulka chlapu v autobuse totiz delá soféry z povolání, teda alespon si to myslím podle toho, jak fundovane komentovali pocínání naseho ridice (ted musí popojet, ted couvnout, tyjo, on najel asi na chodník nebo nekoho prejel, a tady ten mu zatarasil cestu, to je ale… atd.). Musel jsem se smát. Nejvíc, kdyz ridic zapeklitou situaci zvládnul (lehce si zacouval, projel jednosmerkou u parkoviste taxíku protismeru a bylo to) a pár „ridicu na dovolené“ zacalo tleskat. Holt nejsem od fochu, takze mi tohle tleskací tajemství zustane zrejme navzdy utajeno.