Po vcerejsím bourlivém odpoledni, veceru a hlavne noci jsem dnesní den strávil ve stínu pokoje, odpocíval a masivne aktualizoval stránky o fotky, komentovanou mapu Primorska i prehled restaurací. Nelákala me pláz ani more, kolem poledne jsem absolvoval procházku po meste vyfotit pár restaurací do príslusné sekce na techto stránkách, cestou jsem se stavil v Ceském informacním centru, kde uz konecne dostali dalsí várku map Primorska. A taky jsem zjistoval, proc za náma vcera pruvodkyne nedorazily do Tequilla baru. Prusvih byl, ze ony dorazily, ale chvilku poté, co my jsme odesli, takze jsme se minuli. Skoda.

Alespon jsme pokecali o Fischerovi. Behem naseho pobytu totiz priletelo letadlo s turisty Fischera a Cedoku, kterí smerovali na Slunecné pobrezí. Bohuzel se stalo to, co se v Bulharsku obcas stává – jedna nemecká cestovní kancelár preplatila hotel, kde meli být turisté ubytovaní, a nedala o tom nikomu vedet. Delegát na míste situaci vyresil tak, ze vyrazil do Primorska, kde má Fischer taky koupené ubytovací kapacity. Bohuzel pro nej i tady byly hotely plné, jednu noc tedy turisté prespali na recepci hotelu Belvedere (domácí hotel Alexandrie v Primorsku) a mezitím Fischerovci sehnali náhradní hotel. Jako omluvu pak dostali vsichni úcastníci zájezdu ubytování v hotelu o trídu (hvezdicku) vyssím a tisíc korun. Bohuzel tady ceské noviny nemáme kazdý den, tak nevím, jestli si toho vsimli i novinári, kterí se o CK Fischer v minulých nekolika dnech tak zajímali. Jak dopadli Cedokári nevím, jestli máte nejaké info, docela by me to zajímalo (mailujte na: vreco (zavinác) seznam.cz).

Rec prisla i na chudobu v Bulharsku. Overil jsem si, ze 200 LEV je opravdu prumerná bulharská mzda a ze to nebyla jenom fáma. A taky mi pruvodkyne potvrdily, ze ve vnitrozemí a zejména na severu Bulharska je sílená bída. Ono to jde videt i tady, pokud si pujcíte za cca 45 LEV auto a vyrazíte na obhlídku okolí. Pokud jedete po hlavní silnici E87, která vede kolem Primorska, dá se to i s nekvalitním povrchem prezít. Horsí je to, kdyz sjedete z cesty. Na benzinku mimo hlavní tahy narazíte jen velmi zrídka, stejne tak na auto. To uz potkáte víc konských a oslích povozu nez auto. Mnohé vesnice tady ani nemají ceduli pri vjezdu a výjezdu. Nemyslete si, ze bych se tem lidem chtel vysmívat, naopak, obdivuju je, ze dokází zít v takové chudobe a takových podmínkách alespon tak, jak zijí. Pochopitelne, i mezi nimi je spousta flákacu, ale to v Cesku taky. V Bulharsku na vesnicích je ale víc negramotných lidí, více obyvatel romského puvodu, a to se na vzhledu obcí také odrází.

Krome toho stále více uvazuju, ze i pres svou nemocí a vcerejsím výletem zpusobenou slabost zkusím potápení. 24 EUR za tri hodiny potápení se na mori, to mi neprijde zase tolik, zvlást kdyz v Praze stojí hodina s instruktorem v nejakém lomu ci bazénu 500 korun. Tady navíc uvidím spoustu morských rostlin, zivocichu atp. Uvidíme, na zítrek uz mají plno, ale v sobotu máme jeste celý den, tak to asi otestuju. Vsak o nic nejde, maximálne bude o jednoho Vreca na svete mín, denícek uz se stejne chýlí ke svému konci a verím, ze chlapci v redakcích budou mít radost, jak elegantne se me zbavili. Jenom doufám, ze to není tak hrozné, aby vypravili speciál do Primorska a neprijeli mi prestrihnout snuru s prívodem vzduchu osobne :o)

Jinak jsem dnes zádné jídlo netestoval, zaludek si po vcerejsku vyzádal klídek. Ale mozná jeste vecer navstívím pruvodkynemi doporucenou restauraci (na mape císlo 10.).

Tak jsem po celodenním strádání obdaril zaludek stravou. Puvodne jsem chtel zatezkávací zkousku provést se zabíma stehýnkama, nakonec jsem se rozhodl neriskovat a zvolil klasiku v podobe smazeného kaskavalu a sopského salátu v pruvodkynemi doporucené restauraci Leiviere, která je pár metru pres ulici od restaurace Lilie. Hmmm, východní cíp Primorska je výbornými restauracemi doslova precpaný. Jídlo bylo levné a velmi dobré, porce velké, jediným negativem byla obsluha. Po objednání sice jídlo donesli relativne rychle, zhruba do deseti minut, jenomze stejne dlouho bylo nutné cekat po zaklapnutí jídelního lístku (jakoze uz mám vybráno – a to jsem se i pripomínal císníkovi, který tvrdil, ze objednat me musí jeho kolega), skoro stejne dlouho jsem pak cekal na úcet poté, co jsem si prál zaplatit. Ach jo, proc musí mít kazdá spicková restaurace nejaké negativum?

Cestou do penzionu jsem si chtel koupit Kaskaval, pomalu se zásobit na cestu domu. V bloccích jsem si uz kupoval Kaskaval i Zlutý sýr, v krámku mi ted ale nabízeli podle me Zlutý sýr, podle nich Kaskaval. Kazdopádne to, co mi nabízeli nebyl tak spickový, byl docela slaný. Mozná byl jen zkazený, kdo ví, kdyz obcas vidím ty bojové podmínky, ve kterých provozují místní obchudky, tak bych se ani moc nedivil. Krom toho jsem vyfotil dalsích pár korábu místních silnic vcetne policejního auta ci sanitky s pridrátovaným výfukem, takze zítra dopoledne se fotogalerie docká dalsí zajímavé aktualizace :o) A to se vyplatí, nebot pak uz by nebyl cas - zítra se tady slaví svátek Neptuna, na severní plázi bude nejaká obrí party made by Alexandria a tam nemuzu chybet. Zato dnesní hlucné oslavy zrejme téhoz svátku na námestí a hlavní tríde jsem si odpustil a centrum obesel bocními ulickami. Rachotu jsem se sice nevyhnul, ale tisícum turistu jo. A to se vyplatí.