úvodní stránka

 Praktické info:
- Info o cenách
(jídlo, pití, pláže...)
- Kurzovní lístek
kde výhodně směnit
- Mobily a internet
vše o komunikacích
- V restauraci
(jak to chodí...)
- Mapa Primorska
(+ důležitá místa)

 Deníček:
- Neděle 3.8., den 1.
- Pondělí 4.8., den 2.
- Úterý 5.8., den 3.
- Středa 6.8., den 4.
- Čtvrtek 7.8., den 5.
- Pátek 8.8., den 6.
- Sobota 9.8., den 7.
- Neděle 10.8., den 8.
- Pondělí 11.8., den 9.
- Úterý 12.8., den 10.
- Středa 13.8., den 11.
- Čtvrtek 14.8., den 12.
- Pátek 15.8., den 13.
- Sobota 16.8., den 14.
- Sobota 17.8., den 15.

- Fotogalerie
 
Pátek 15.8., den 13.

Řídký vzduch u moře byl dneska v noci příčinou mého nechtěného probuzení ve tři hodiny ráno. Naproti v penzionu na terase se totiž hlasitě bavila nějaká sešlost a to tak, že mě dokázali probrat z hlubokého spánku. Zavřel jsem balkón, dal si polštář na hlavu a zkusil znova usnout. Samozřejmě se to po čase podařilo, ale doufám, že dnes, až se vrátím z noční pařby na pláži, jim to budu moct oplatit :o) To je druhá strana mince toho, že v Primorsku je jeden penzion vedle druhého, polovina jejich hostů má okna směrem do dvora a pokud se jedněm nechce spát, těžko se vyspí ostatní - zdi jsou tady tenké a všechno je slyšet i přes zavřené dveře na balkon.

Den jsem opět strávil odpočíváním – žaludek zatěžkávací zkoušku nenesl zrovna nejlíp, asi to je tou místní stravou (problémy s tím má mnoho turistů a nemusí to být ani tak přípravou jako spíš tím horkem tady). Dopoledne jsem si udělal kondiční vycházku do města, odpoledne jsem vyrazil na severní pláž a pak znovu do města. Potřeboval jsem totiž koupit známky na poště. Ty do České republiky a vůbec do celé Evropy stojí na pohled 0,32 LEV. Nejprve si mě „holky“ přehodily z jedné přepážky na druhou (otevřené byly tři, ale u první byla velká fronta, takže tam jsem ani nešel), nakonec mě ale stejně obsloužila ta, co mě poslala na jinou přepážku – s tím rozdílem, že spolu se mnou tam došla i ona, protože tamní poštovní úřednice měla plné ruce práce ťukáním do počítače. Původně jsem si myslel, že jim jenom dám pohledy, ony nalepí známky či je automaticky vyjedou jako třeba u nás a pošlou, ale ne, dostal jsem známky, takže mě čeká ještě olizování a nalepování. Ach jo.

Z pošty jsem zamířil do centra a odsud opět nazdařbůh uličkami, až jsem dorazil k pěkné dřevěné restauraci. Už jsem kolem ní šel několikrát, ale vždycky měli narváno. Jenomže kdo by seděl odpoledne v restauraci, že? Tak jsem šel dovnitř zjistit, co je na ní tak dobrého. Restaurace se jmenuje KUKERI a pokud jdete od náměstí do Českého informačního centra a toutéž ulicí dál, dáte se druhou do leva a na první či druhé křižovatce je na rohu právě Kukeri. Příčinu obliby u turistů jsem zjistil okamžitě. Ceny jsou velmi příznivé, restaurace je příjemná, jídelní lístek je v ruštině, bulharštině a češtině a hlavně – obsluha i kuchyně poskytují špičkový servis. Opravdu, na této restauraci jsem nenašel jedinou chybičku a podle mě je to nejlepší restaurace v Primorsku.

Objednal jsem si nějakou místní specialitu, zaječí jachnie po popsku, přinesli mi hromadu masa na takovém něčem divném, ale dobrém, kolem byla povařená cibule a celé paličky česneku (ty jsem nejedl, ale vypadalo to dokonale!). K tomu talířek na kosti, vodu s citronem na umytí rukou, no prostě s takovým servisem jsem se ještě nesetkal a celkově vzato by se od Kukeri mohly učit i vyhlášené pražské restaurace jako Ambiente či Ponte, když už ne cenou, tak alespoň porcí jídla, kvalitou úpravy i servisu. Na jídelním lístku měli spoustu dobrých jídel, saláty počínaje a bulharskými specialitami konče. Krom toho nabízeli také zajíce či jehněčí na grilu, jelení stejky a další lahůdky. V nabídce bylo i několik koktejlů za opravdu nízké ceny, dal jsem si Sex on the Beach za 2,4 LEV (skoro o polovinu levnější než třeba v Tropicu). Účet za jídlo jsem dostal hned po objednávce, takže ani s čekáním nebyl problém, jídlo servírovali rychle, prostě nádhera. A hlavně jsem se najedl, smíchal snídani s obědem a večeří a připravil žaludek na večerní smršť při nočních Neptunových slavnostech na pláži.


Vítání boha Neptuna bylo docela fajn, nejvíc si ale přišli na své dětští návštěvníci akce. Překvapivě nepřišlo tolik lidí, kolik jsem čekal. Ostatně kdybych to měl zhodnotit, těšil jsem se na tu akci víc, než si nakonec zasloužila. Ne, že by se vyloženě nepovedla, to ne, jen jsem prostě na základě vnazení průvodkyň a reklamních letáků čekal víc – čekal jsem pořádnou noční pařbu, na které bude plno lidí, Ti se ale hned po přivítání Neptuna vytratili. Každopádně choreografie akce byla dobrá, škoda jen, že se to zhruba po hodině změnilo na obyčejnou diskotéku s nepříliš hojnou účastí a nepříliš zábavnou muzikou. Na baru na pláži jsem si dal Shark (energy drink, ale za 5 LEV, to trošku přehnali) a pak Martini, které mám normálně rád, ale dnes mi vůbec nechutnalo. Takže jsem pokecal s průvodci o Bulharsku, o Česku, dozvěděl jsem se zase spoustu nových informací, dostal tip na typické bulharské víno (ideální dárek pro známé :o)) a vyrazil domů. No, vypadá to, že zítra, poslední den v Bulharsku, toho budu muset stihnout opravdu hodně, v neděli už totiž čeká jenom balení a cesta zpět do ČR. Jenom teď lituju, že v naději na celonoční pařbu jsem oželel zítřejší potápění a nepřihlásil se, určitě bych si ho užil víc.