Tak a poslední den v Bulharsku pomalu koncí. Zatímco sousedy uz zchvátila cestovní horecka a balí kufry, já se celý den válel na plázi a uzíval si more. Sice nebyly vlny, ale potápet se dalo i tak. Z vody me vetsinou vyhnaly mraky, dnes byl nejchladnejsí den za dobu, co jsem v Bulharsku, slunícko moc nepálilo a i voda byla docela studená. Jednou jsem pak utekl pred meduzama. Ne, ze bych se tech milých stvorení nejak extrémne bál, ale popálený od nich být na poslední chvíli nemusím. Na druhou stranu nez jsem si uvedomil, ze zahnutí od meduzy nemusí být dvakrát príjemné, jsem si ten pocit docela uzíval – plaval jsem s otevrenýma ocima pod vodou v hloubce zhruba dvou metru, necelých padesát metru od brehu, a zhruba deset centimetru od ruky kopírovala mou vodní dráhu krásná bílo-modrá meduza. Kdyz jsem pak pred ní prchal, potkal jsem jeste jednu, mensí.

Taky jsem si rekl, ze se poslední den nechám namasírovat. Pochopitelne jsem zvolil onu peknou masérku. No, na blizsí pohled uz zas tak pekná nebyla. Mela krásnou postavicku, pekné bílé oblecení, ale v obliceji uz to tak slavné nebylo (zdálky jo, ale zblízka ne) a navíc se porád tvárila strasne unudene. Vylila na me hromadu oleje a buhvíceho vseho jeste a zhruba trictvrte hodiny proklepávala mé telo od zadku po krk. Zprvu jsem se lekl, kdyz mi stáhla trenky az pod zadek, pak mi to ale bylo jedno. Nutno ríct, ze masírovat umela – docela me ta masáz uvolnila a slecna vedela, kam sáhnout, kam bouchnout a kde zmácknout tak, aby svaly prestaly bolet a být napjaté. Akorát me prekvapila cena, cekal jsem, ze taková masáz bude stát 3, maximálne 5 LEV, ale stála 10. Ne ze by to bylo nejak zvlást hodne, ale prece jen v porovnání s místníma cenama jsem cekal mín. I kdyz jsem si zase nikdy neuvedomil, jak dlouho masírování trvá.

Z jídla jsem neodolal sladkému preclíku, kukuricce (poté, co jsem ve ctvrtek a v pátek jedl jen jedno malé jídlo za den si zaludek vyzádal svou porci :o)) a taky jsem ochutnal malé tenké místní párecky ze sámosky. Byly dobré, jen tak trochu syrové (varnou konvici ani varic jsem na pokoji nenasel, mozná je nekde v penzionu nejaká spolecná kuchynka, ale na tu jsem taky nenarazil). Mozná to vecer napravím ve meste poslední vecerí v Bulharsku. Uvidíme, kolik penez mi zbude po nákupu dárecku a dalsích blbostí. Vubec nechápu, proc je zvykem vozit polovine príbuzenstva a kamarádu serepeticky z dovolené a hlavne – kdyz jedete do zahranicí nekolikrát rocne, kdo má porád vymýslet neco originálního a pak se s tím tahat takovou dálku? (nastestí mám tentokrát typ od jednoho pruvodce :o))