úvodní stránka

 Praktické info:
- Info o cenách
(jídlo, pití, pláže...)
- Kurzovní lístek
kde výhodně směnit
- Mobily a internet
vše o komunikacích
- V restauraci
(jak to chodí...)
- Mapa Primorska
(+ důležitá místa)

 Deníček:
- Neděle 3.8., den 1.
- Pondělí 4.8., den 2.
- Úterý 5.8., den 3.
- Středa 6.8., den 4.
- Čtvrtek 7.8., den 5.
- Pátek 8.8., den 6.
- Sobota 9.8., den 7.
- Neděle 10.8., den 8.
- Pondělí 11.8., den 9.
- Úterý 12.8., den 10.
- Středa 13.8., den 11.
- Čtvrtek 14.8., den 12.
- Pátek 15.8., den 13.
- Sobota 16.8., den 14.
- Sobota 17.8., den 15.

- Fotogalerie
 
Sobota 16.8., den 14.

Tak a poslední den v Bulharsku pomalu končí. Zatímco sousedy už zchvátila cestovní horečka a balí kufry, já se celý den válel na pláži a užíval si moře. Sice nebyly vlny, ale potápět se dalo i tak. Z vody mě většinou vyhnaly mraky, dnes byl nejchladnější den za dobu, co jsem v Bulharsku, sluníčko moc nepálilo a i voda byla docela studená. Jednou jsem pak utekl před medůzama. Ne, že bych se těch milých stvoření nějak extrémně bál, ale popálený od nich být na poslední chvíli nemusím. Na druhou stranu než jsem si uvědomil, že žahnutí od medůzy nemusí být dvakrát příjemné, jsem si ten pocit docela užíval – plaval jsem s otevřenýma očima pod vodou v hloubce zhruba dvou metrů, necelých padesát metrů od břehu, a zhruba deset centimetrů od ruky kopírovala mou vodní dráhu krásná bílo-modrá medůza. Když jsem pak před ní prchal, potkal jsem ještě jednu, menší.

Taky jsem si řekl, že se poslední den nechám namasírovat. Pochopitelně jsem zvolil onu pěknou masérku. No, na bližší pohled už zas tak pěkná nebyla. Měla krásnou postavičku, pěkné bílé oblečení, ale v obličeji už to tak slavné nebylo (zdálky jo, ale zblízka ne) a navíc se pořád tvářila strašně unuděně. Vylila na mě hromadu oleje a bůhvíčeho všeho ještě a zhruba třičtvrtě hodiny proklepávala mé tělo od zadku po krk. Zprvu jsem se lekl, když mi stáhla trenky až pod zadek, pak mi to ale bylo jedno. Nutno říct, že masírovat uměla – docela mě ta masáž uvolnila a slečna věděla, kam šáhnout, kam bouchnout a kde zmáčknout tak, aby svaly přestaly bolet a být napjaté. Akorát mě překvapila cena, čekal jsem, že taková masáž bude stát 3, maximálně 5 LEV, ale stála 10. Ne že by to bylo nějak zvlášť hodně, ale přece jen v porovnání s místníma cenama jsem čekal míň. I když jsem si zase nikdy neuvědomil, jak dlouho masírování trvá.

Z jídla jsem neodolal sladkému preclíku, kukuřičce (poté, co jsem ve čtvrtek a v pátek jedl jen jedno malé jídlo za den si žaludek vyžádal svou porci :o)) a taky jsem ochutnal malé tenké místní párečky ze sámošky. Byly dobré, jen tak trochu syrové (varnou konvici ani vařič jsem na pokoji nenašel, možná je někde v penzionu nějaká společná kuchyňka, ale na tu jsem taky nenarazil). Možná to večer napravím ve městě poslední večeří v Bulharsku. Uvidíme, kolik peněz mi zbude po nákupu dárečků a dalších blbostí. Vůbec nechápu, proč je zvykem vozit polovině příbuzenstva a kamarádů serepetičky z dovolené a hlavně – když jedete do zahraničí několikrát ročně, kdo má pořád vymýšlet něco originálního a pak se s tím tahat takovou dálku? (naštěstí mám tentokrát typ od jednoho průvodce :o))