Kdyz jsem v predchozím postu popisoval vcerejsek, úplne jsem zapomnel na zkusenost se zlodejíckem v jednom kráme a tím pádem dalsí zajímavou zkusenost. Vsechno je tady hodne levné, ale taky se tady hodne krade, resp. obchodníci se snazí okrádat zákazníky – turisty. Jako první jsem v Bulharsku kupoval pití, musel jsem tedy rozmenit dvacetilevovku, coz jsou tady docela velké peníze. Obchodník mi ochotne vrátil, pekne prepocítal, ale nejak sikovne zasmoulil 5 LEV a hodlal mi je uprít. Pochopitelne jsem se zmást nenechal, filuta – obchodník pak zkousel finty jakoze to je omyl, jednu výhodu to ale melo – dostal jsem zadarmo igelitku :o) Kazdopádne mít se na pozoru není v Bulharsku vubec na skodu, vzdy a vsude.

Ráno jsme vstávali v deset. Bylo jasné, ze schuzku v Ceském informacním centru plánovanou na pul jedenáctou nestihneme. Teda stihli bysme ji, kdybych si spatne nepamatoval, ze je az od jedenácti, cemuz jsem uzpusobil svuj ranní harmonogram. Alespon jsme se prosli do mesta koupit nejakou snídani a ruze. Divný kupovat ruze v Bulharsku, co? Asi je to divný i pro Bulhary, protoze z více nez 200 krámu, které jsme prosli, meli kvetiny jenom v jednom jediném a to jeste jen tak aby se nereklo – hlavní duraz byl kladen na keramiku. No, a proc teda ty ruze?

Kdyz jsem pár hodin pred odletem konverzoval s kámosem po ICQ, kdy vezme prítelkyni a vyrazí s ní na dovolenou, vypadlo z nej, ze jeho prítelkyne jela se svou mámou ten den ráno do Bulharska. Ptal jsem se kam, jestli ne náhodou do Primorska, a co cert nechtel, jasneze do Primorska. Ackoliv jeho znám uz pomerne dlouho, jeho prítelkyni jsem nikdy nevidel, takze jsme kuli pikle, jak se efektne seznámit a jeste mu udelat plusový bodíky. Dopadlo to tak, ze jsem dostal telefonní císlo, jméno, fotky a ohlásil jsem se jako poslícek UPS, který má dorucit zásilku. Obe byly docela shockované a v první chvíli ani netusily, kdo jim muze ruze posílat. No, kdyz jsem jim to prozradil, Katulka (to je ta prítelkyne) byla nadsením bez sebe a vecer jdeme vsichni na veceri a na koktejl. No vida, a máme první nové známé z Bulharska, ale urcite ne poslední – Cechu a Slováku je tady vázne hromada.

No, trosku jsem preskocil dobu, vrátím se k dopoledním nákupum, které se protáhly az do obeda a kdyz jsem tak premýslel, co si dát, usedl jsem v typicky bulharské restauraci ke stolu a po chvilce váhání vybral drstkovou polívku a Musaku. První jsem chtel sice Torator nebo jak se ta jejich polívka jmenuje, ale pak jsem si ríkal, ze zas tolik experimentovat nepotrebuju. Mohl jsem, protoze drstkovka v bulharském podání je taky experiment. Je to taková bílá polívka, chutná po kyselé smetane, v ní plavou drstky a k tomu dostanete hromadu korení – sami si ji muzete ochutit dle svého gusta. Uz jsem pochopil, proc chlápek od stolu naproti tak dlouho solil a já se mu smál, ze není normální :o) Torator testnu zítra, i kdyz mám dojem, ze jsem ho uz jedl coby „typicky francouzskou specialitu“ :o) v jedné prazské francouzské restauraci. Tam ho ale podávali ve stamprli a pil se na ex jako panák, stál tusím 70 korun. Tady si ho trosicku vychutnám, tretinka (no, spís je to tak pul litru) stojí 1,1 LEV. A to se vyplatí, zvlást kdyz vezmeme, ze totéz stojí pul litru piva, jen pro upresnení ctvrt litru Fanty v restauraci stojí 0,8 LEV.

Kdyz jsme u tech cen, prekvapila i kukurice na plázi za 1 LEV. Není to moc, ale kdyz tak pozoruju ty rozdíly v jednotlivých typech spotrebních komodit, zajímalo by me, kolik tak dostávají Bulhari na výplatu. Kdyz jsme u té kukurice, prodávali ji super týpci. Dva mladíci, oblecení v bílých trickách a bílých priléhavých shortkách, na hlave bílé korálkové cepice (jakoby meli korálkové vlasy :o)). Chodili po plázi a kriceli v sedmi jazycích jednu naucenou vetu. V rustine/bulharstine to bylo „cerévecky malé“ nebo tak nejak, coz asi znamenalo „velká kukurice“ (oni tu mají vsechno obrácene – modrý kohoutek na sprse vpravo je horká voda, malé znamená velké, atp. :o)). V cestine kriceli „Kukuricka, skoro zdarma. A o tom to je“ coz me neuveritelne pobavilo, natolik ze jsem si ji koupil, protoze jsem na ni mel beztak chut. A o tom to bylo :o)

Pri pochuzkách Primorskem jsem i nadále rozvíjel svou teorii o místních ridicích. To, ze nedávají blinkr a jejich plánovaný smer muze pozorný chodec odhadnout jen v prípade, ze pozorne sleduje, kam se tocí kola, uz jsem psal vcera. Dneska jsem byl svedkem dalsího zajímavého jevu. Ridic v nejakém rozhrkaném jeepu zastavil uprostred krizovatky, otevrel dvere a kecal s nejakým svým známým v jiném aute. Vubec ho nezajímal ostatní provoz, pokecal, vyresil cosi dulezitého a jel dál. Tohle nevidet na vlastní oci, tak asi neuverím, skoda, ze jsem jen tupe zíral a vytáhnout foták me napadlo az tesne predtím, nez odjel, takze jsem to nestihl zaznamenat. Snad príste, tipuju, ze behem následujících ctrnácti dní neco podobného zaziju jeste mnohokrát.

Kdyz jsem se sprchoval, zjistil jsem dalsí zajímavou vec. Ze ackoliv jsem se natíral krémem s UV filtrem 25, coz se mi kazdý smál a oznacoval ho za ocelové brnení, tak jsem prosím uz lehce spálenej. Ruce a ramena jsou ruzové, ale nastestí nebolí. Ruzový mám i nos a tváre, vypadám jako alkoholik :o) Lehce mám spálené nárty, coz nechápu, protoze práve na dulezitost jejich mazání me upozornoval v Chorvatsku se slunící Kykiris (kámos) a tak jsem jim venoval speciální péci – navíc jsem je obcas zahrabával do písku. Taky záda ruzovatí. No, snad to krém po opalování zahojí a zhnednu, vzdyt jsem preci mel beta-karoten, osvedcenou to recepturu starých babicek. Jak s oblibou ríkám: „We will see“ :o)

Vecerní procházka Primorskem stála za to. Zdejsí trhovci mají otevreno az do pulnoci, bary zijí snad celou noc. Nevím to jiste a vím, ze to zkouset nebudu, protoze uz od jedenácti na me slo spaní. To bude tím záberem pred dovolenou, nebo alkoholem v krvi. Na druhou stranu, z turistického ruchu tady naplno zijí maximálne 2-3 mesíce v roce, takze je potreba utrzit co nejvíce a turisté se pres den chtejí opalovat a baví se v noci.

My jsme nejprve zasli na veceri. Co mohu doporucit je výborná restaurace u nápisu „Alexandria vás vítá v Primorsku“ na ruzku na zacátku hlavní trídy. Jméno nevím, ale najdete to snadno a urcite to zjistím a napísu. Príjemná a rychlá obsluha, velmi solidní ceny a hlavne spickové jídlo. Tam jsme ale byli na obed, na veceri jsme sli do drevené restaurace, která je smerem do centra (výse citovaný nápis máte jakoby za zády) po pravé strane. Zároven je u ní kolotoc, autícka a nejaké rychlé kolo (ne to, co je svisle, ale to co je zesikma a tocí se pomerne rychle). Jídlo mi tam neprislo nijak extra dobré, hlavne bylo hodne mastné, obsluha sice pekná, ale pomalá.

Zkusenosti? Kdyz jsem byl v Primorsku v deseti, zapamatoval jsem si, ze tady meli strasne dobré rybicky. Byli to sproti, celí sproti ugrilovaní na ohni. Dal jsem si je v té restauraci a byli to sice grilovaní sproti, ale ne Ti sproti. Jak jsem zjistil, TY sproty, na které si pamatuju a po kterých tolik touzím, delají na plázi. V restauracích mají obycejné sproty grilované (ostatne nekde je mají i v Cesku jako teplé predkrmy), ale na plázi jsou Ti lahodní sproti obalení v testícku a v tom jejich speciálním korení, po kterých se muzu utlouct. Zítra jdeme zkontrolovat jizní pláz, prý tam nejsou vlny, tak to jdeme otestovat. Já se tam asi sice budu nudit, protoze plavání me nebaví a bez vln to není ono, ale uvidíme, treba se tam najde i nejaká ta zábava.

Krom toho jsem ochutnal smazený Kaskaval, to je speciální bulharský sýr. Muzu ho jenom doporucit. Smazený chutnal jako smazený Eidam, jenom trosku víc slaný a taky drzel tvar. Nevím, tezko se to popisuje, ale je to vázne lahudka, vrele doporucuji. Naopak v té restauraci co jsme jedli nedoporucuji kebab (spousta rýze, jeste víc oleje a minimum masa), prípadne maso se zelím a bramborem (ty byly úplne studené). Zato Torator si muzete dát vsude, ten snad nikde nezkazí. I pivo meli dobre chlazené. A meli tam platýze a langustu, takze uz znám jména dalsích morských potvor, které tady musím ochutnat.

Poté jsme pokracovali na koktejl. Moc míst, kde je míchají, v Primorsku prekvapive nenajdete. Clovek by v prímorském letovisku cekal víc. Navstívili jsme Coctail bar TROPIC, kde mají opravdu bohatý výber, zel bohu slození je psané azbukou (názvy jsou i latinkou). Nedoporucuju Daiquiri (strasne kyselé), na jídelním lístku sice není Pina Colada, ale delají ji (i kdyz jedna byla sladká a druhá kyselá), osvezující a chutove príjemná je Bahama Mama a zajímave chutnalo Mojito. Zatímco v Cechách (La Fabrique) je to rostlinka máty v ledu a asi s vodkou, tady to byl nejaký Mátový likér, lístecek na okraji sklenice a dolité Tonicem – bylo to proste sladké a teplé a moc mi to nechutnalo. TROPIC, který je kousek od námestí smerem k ceduli „zlatnictví – gold“, ale nedoporucuju na trvalejsí pobyt, hraje tam hodne hlasitá hudba a clovek nejenze se neslysí, ale po delsím pobytu i ohluchne.

Na zacátku jsem zmínil neco o jizní plázi. My jsme zatím chodili jen na tu severní. Je píscitá (jizní prý taky) a jsou tam vlny. To je zásadní rozdíl, jizní je totiz zrejme jen nejaká zátoka, je tam melcina a zádné vlny. Obe pláze spojuje fakt, ze je tam hlava na hlave a spousta ras. Pokud pojedete do Primorska, doporucuju obetovat 2 LEVa denne a pronajmout si slunecník, pak máte pro sebe prostor zhruba 3x3 metry na celý den. Jinde je to spatné, hlava na hlave, tezko se prochází a nemuzete se ani porádne roztáhnout. Navíc se to vyplatí, nemusíte kupovat ani sebou tahat vlastní slunecník, proste si na den pronajmete kus pláze s destníkem na relativne lukrativním míste a je to. A pokud jde o ty rasy, to je asi jediná zásadní vec, která mi na Bulharsku vadí. Ale kdyz jsme zaslechli rozhovor nejakých Cechu, na severní plázi je prý i místecko, kde rasy nejsou. Pozítrí to pujdeme zkontrolovat, kdyz uz jsme dneska zjistili, kde lezí jizní pláz, musíme tam zítra vyrazit. Já budu pokracovat v chytání barvy, abych byl cervený jako rak a dezinfikovat to budu v nekterém z místních baru (na severní plázi je hustota 1 bar na sto metru, na jizní prý 1 bar na padesát metru :o). Uz se tesím. A hlavne na obed, konecne otestuju Toratora a smazené kostky s balkánským sýrem – kde jinde nez v restauraci „na ruzku“ :o)