úvodní stránka

 Praktické info:
- Info o cenách
(jídlo, pití, pláže...)
- Kurzovní lístek
kde výhodně směnit
- Mobily a internet
vše o komunikacích
- V restauraci
(jak to chodí...)
- Mapa Primorska
(+ důležitá místa)

 Deníček:
- Neděle 3.8., den 1.
- Pondělí 4.8., den 2.
- Úterý 5.8., den 3.
- Středa 6.8., den 4.
- Čtvrtek 7.8., den 5.
- Pátek 8.8., den 6.
- Sobota 9.8., den 7.
- Neděle 10.8., den 8.
- Pondělí 11.8., den 9.
- Úterý 12.8., den 10.
- Středa 13.8., den 11.
- Čtvrtek 14.8., den 12.
- Pátek 15.8., den 13.
- Sobota 16.8., den 14.
- Sobota 17.8., den 15.

- Fotogalerie
 
Pondělí 4.8., den 2.

Když jsem v předchozím postu popisoval včerejšek, úplně jsem zapomněl na zkušenost se zlodějíčkem v jednom krámě a tím pádem další zajímavou zkušenost. Všechno je tady hodně levné, ale taky se tady hodně krade, resp. obchodníci se snaží okrádat zákazníky – turisty. Jako první jsem v Bulharsku kupoval pití, musel jsem tedy rozměnit dvacetilevovku, což jsou tady docela velké peníze. Obchodník mi ochotně vrátil, pěkně přepočítal, ale nějak šikovně zašmoulil 5 LEV a hodlal mi je upřít. Pochopitelně jsem se zmást nenechal, filuta – obchodník pak zkoušel finty jakože to je omyl, jednu výhodu to ale mělo – dostal jsem zadarmo igelitku :o) Každopádně mít se na pozoru není v Bulharsku vůbec na škodu, vždy a všude.

Ráno jsme vstávali v deset. Bylo jasné, že schůzku v Českém informačním centru plánovanou na půl jedenáctou nestihneme. Teda stihli bysme ji, kdybych si špatně nepamatoval, že je až od jedenácti, čemuž jsem uzpůsobil svůj ranní harmonogram. Alespoň jsme se prošli do města koupit nějakou snídani a růže. Divný kupovat růže v Bulharsku, co? Asi je to divný i pro Bulhary, protože z více než 200 krámů, které jsme prošli, měli květiny jenom v jednom jediném a to ještě jen tak aby se neřeklo – hlavní důraz byl kladen na keramiku. No, a proč teda ty růže?

Když jsem pár hodin před odletem konverzoval s kámošem po ICQ, kdy vezme přítelkyni a vyrazí s ní na dovolenou, vypadlo z něj, že jeho přítelkyně jela se svou mámou ten den ráno do Bulharska. Ptal jsem se kam, jestli ne náhodou do Primorska, a co čert nechtěl, jasněže do Primorska. Ačkoliv jeho znám už poměrně dlouho, jeho přítelkyni jsem nikdy neviděl, takže jsme kuli pikle, jak se efektně seznámit a ještě mu udělat plusový bodíky. Dopadlo to tak, že jsem dostal telefonní číslo, jméno, fotky a ohlásil jsem se jako poslíček UPS, který má doručit zásilku. Obě byly docela shockované a v první chvíli ani netušily, kdo jim může růže posílat. No, když jsem jim to prozradil, Kaťulka (to je ta přítelkyně) byla nadšením bez sebe a večer jdeme všichni na večeři a na koktejl. No vida, a máme první nové známé z Bulharska, ale určitě ne poslední – Čechů a Slováků je tady vážně hromada.

No, trošku jsem přeskočil dobu, vrátím se k dopoledním nákupům, které se protáhly až do oběda a když jsem tak přemýšlel, co si dát, usedl jsem v typicky bulharské restauraci ke stolu a po chvilce váhání vybral dršťkovou polívku a Musaku. První jsem chtěl sice Torator nebo jak se ta jejich polívka jmenuje, ale pak jsem si říkal, že zas tolik experimentovat nepotřebuju. Mohl jsem, protože dršťkovka v bulharském podání je taky experiment. Je to taková bílá polívka, chutná po kyselé smetaně, v ní plavou dršťky a k tomu dostanete hromadu koření – sami si ji můžete ochutit dle svého gusta. Už jsem pochopil, proč chlápek od stolu naproti tak dlouho solil a já se mu smál, že není normální :o) Torator testnu zítra, i když mám dojem, že jsem ho už jedl coby „typicky francouzskou specialitu“ :o) v jedné pražské francouzské restauraci. Tam ho ale podávali ve štamprli a pil se na ex jako panák, stál tuším 70 korun. Tady si ho trošičku vychutnám, třetinka (no, spíš je to tak půl litru) stojí 1,1 LEV. A to se vyplatí, zvlášť když vezmeme, že totéž stojí půl litru piva, jen pro upřesnění čtvrt litru Fanty v restauraci stojí 0,8 LEV.

Když jsme u těch cen, překvapila i kukuřice na pláži za 1 LEV. Není to moc, ale když tak pozoruju ty rozdíly v jednotlivých typech spotřebních komodit, zajímalo by mě, kolik tak dostávají Bulhaři na výplatu. Když jsme u té kukuřice, prodávali ji super týpci. Dva mladíci, oblečení v bílých tričkách a bílých přiléhavých shortkách, na hlavě bílé korálkové čepice (jakoby měli korálkové vlasy :o)). Chodili po pláži a křičeli v sedmi jazycích jednu naučenou větu. V ruštině/bulharštině to bylo „cerévečky malé“ nebo tak nějak, což asi znamenalo „velká kukuřice“ (oni tu mají všechno obráceně – modrý kohoutek na sprše vpravo je horká voda, malé znamená velké, atp. :o)). V češtině křičeli „Kukuřička, skoro zdarma. A o tom to je“ což mě neuvěřitelně pobavilo, natolik že jsem si ji koupil, protože jsem na ni měl beztak chuť. A o tom to bylo :o)

Při pochůzkách Primorskem jsem i nadále rozvíjel svou teorii o místních řidičích. To, že nedávají blinkr a jejich plánovaný směr může pozorný chodec odhadnout jen v případě, že pozorně sleduje, kam se točí kola, už jsem psal včera. Dneska jsem byl svědkem dalšího zajímavého jevu. Řidič v nějakém rozhrkaném jeepu zastavil uprostřed křižovatky, otevřel dveře a kecal s nějakým svým známým v jiném autě. Vůbec ho nezajímal ostatní provoz, pokecal, vyřešil cosi důležitého a jel dál. Tohle nevidět na vlastní oči, tak asi neuvěřím, škoda, že jsem jen tupě zíral a vytáhnout foťák mě napadlo až těsně předtím, než odjel, takže jsem to nestihl zaznamenat. Snad příště, tipuju, že během následujících čtrnácti dní něco podobného zažiju ještě mnohokrát.

Když jsem se sprchoval, zjistil jsem další zajímavou věc. Že ačkoliv jsem se natíral krémem s UV filtrem 25, což se mi každý smál a označoval ho za ocelové brnění, tak jsem prosím už lehce spálenej. Ruce a ramena jsou růžové, ale naštěstí nebolí. Růžový mám i nos a tváře, vypadám jako alkoholik :o) Lehce mám spálené nárty, což nechápu, protože právě na důležitost jejich mazání mě upozorňoval v Chorvatsku se slunící Kykiris (kámoš) a tak jsem jim věnoval speciální péči – navíc jsem je občas zahrabával do písku. Taky záda růžovatí. No, snad to krém po opalování zahojí a zhnědnu, vždyť jsem přeci měl beta-karoten, osvědčenou to recepturu starých babiček. Jak s oblibou říkám: „We will see“ :o)


Večerní procházka Primorskem stála za to. Zdejší trhovci mají otevřeno až do půlnoci, bary žijí snad celou noc. Nevím to jistě a vím, že to zkoušet nebudu, protože už od jedenácti na mě šlo spaní. To bude tím záběrem před dovolenou, nebo alkoholem v krvi. Na druhou stranu, z turistického ruchu tady naplno žijí maximálně 2-3 měsíce v roce, takže je potřeba utržit co nejvíce a turisté se přes den chtějí opalovat a baví se v noci.

My jsme nejprve zašli na večeři. Co mohu doporučit je výborná restaurace u nápisu „Alexandria vás vítá v Primorsku“ na růžku na začátku hlavní třídy. Jméno nevím, ale najdete to snadno a určitě to zjistím a napíšu. Příjemná a rychlá obsluha, velmi solidní ceny a hlavně špičkové jídlo. Tam jsme ale byli na oběd, na večeři jsme šli do dřevěné restaurace, která je směrem do centra (výše citovaný nápis máte jakoby za zády) po pravé straně. Zároveň je u ní kolotoč, autíčka a nějaké rychlé kolo (ne to, co je svisle, ale to co je zešikma a točí se poměrně rychle). Jídlo mi tam nepřišlo nijak extra dobré, hlavně bylo hodně mastné, obsluha sice pěkná, ale pomalá.

Zkušenosti? Když jsem byl v Primorsku v deseti, zapamatoval jsem si, že tady měli strašně dobré rybičky. Byli to šproti, celí šproti ugrilovaní na ohni. Dal jsem si je v té restauraci a byli to sice grilovaní šproti, ale ne Ti šproti. Jak jsem zjistil, TY šproty, na které si pamatuju a po kterých tolik toužím, dělají na pláži. V restauracích mají obyčejné šproty grilované (ostatně někde je mají i v Česku jako teplé předkrmy), ale na pláži jsou Ti lahodní šproti obalení v těstíčku a v tom jejich speciálním koření, po kterých se můžu utlouct. Zítra jdeme zkontrolovat jižní pláž, prý tam nejsou vlny, tak to jdeme otestovat. Já se tam asi sice budu nudit, protože plavání mě nebaví a bez vln to není ono, ale uvidíme, třeba se tam najde i nějaká ta zábava.

Krom toho jsem ochutnal smažený Kaškaval, to je speciální bulharský sýr. Můžu ho jenom doporučit. Smažený chutnal jako smažený Eidam, jenom trošku víc slaný a taky držel tvar. Nevím, těžko se to popisuje, ale je to vážně lahůdka, vřele doporučuji. Naopak v té restauraci co jsme jedli nedoporučuji kebab (spousta rýže, ještě víc oleje a minimum masa), případně maso se zelím a bramborem (ty byly úplně studené). Zato Torator si můžete dát všude, ten snad nikde nezkazí. I pivo měli dobře chlazené. A měli tam platýze a langustu, takže už znám jména dalších mořských potvor, které tady musím ochutnat.

Poté jsme pokračovali na koktejl. Moc míst, kde je míchají, v Primorsku překvapivě nenajdete. Člověk by v přímořském letovisku čekal víc. Navštívili jsme Coctail bar TROPIC, kde mají opravdu bohatý výběr, žel bohu složení je psané azbukou (názvy jsou i latinkou). Nedoporučuju Daiquiri (strašně kyselé), na jídelním lístku sice není Piňa Colada, ale dělají ji (i když jedna byla sladká a druhá kyselá), osvěžující a chuťově příjemná je Bahama Mama a zajímavě chutnalo Mojito. Zatímco v Čechách (La Fabrique) je to rostlinka máty v ledu a asi s vodkou, tady to byl nějaký Mátový likér, lísteček na okraji sklenice a dolité Tonicem – bylo to prostě sladké a teplé a moc mi to nechutnalo. TROPIC, který je kousek od náměstí směrem k ceduli „zlatnictví – gold“, ale nedoporučuju na trvalejší pobyt, hraje tam hodně hlasitá hudba a člověk nejenže se neslyší, ale po delším pobytu i ohluchne.

Na začátku jsem zmínil něco o jižní pláži. My jsme zatím chodili jen na tu severní. Je písčitá (jižní prý taky) a jsou tam vlny. To je zásadní rozdíl, jižní je totiž zřejmě jen nějaká zátoka, je tam mělčina a žádné vlny. Obě pláže spojuje fakt, že je tam hlava na hlavě a spousta řas. Pokud pojedete do Primorska, doporučuju obětovat 2 LEVa denně a pronajmout si slunečník, pak máte pro sebe prostor zhruba 3x3 metry na celý den. Jinde je to špatné, hlava na hlavě, těžko se prochází a nemůžete se ani pořádně roztáhnout. Navíc se to vyplatí, nemusíte kupovat ani sebou tahat vlastní slunečník, prostě si na den pronajmete kus pláže s deštníkem na relativně lukrativním místě a je to. A pokud jde o ty řasy, to je asi jediná zásadní věc, která mi na Bulharsku vadí. Ale když jsme zaslechli rozhovor nějakých Čechů, na severní pláži je prý i místečko, kde řasy nejsou. Pozítří to půjdeme zkontrolovat, když už jsme dneska zjistili, kde leží jižní pláž, musíme tam zítra vyrazit. Já budu pokračovat v chytání barvy, abych byl červený jako rak a dezinfikovat to budu v některém z místních barů (na severní pláži je hustota 1 bar na sto metrů, na jižní prý 1 bar na padesát metrů :o). Už se těším. A hlavně na oběd, konečně otestuju Toratora a smažené kostky s balkánským sýrem – kde jinde než v restauraci „na růžku“ :o)