úvodní stránka

 Praktické info:
- Info o cenách
(jídlo, pití, pláže...)
- Kurzovní lístek
kde výhodně směnit
- Mobily a internet
vše o komunikacích
- V restauraci
(jak to chodí...)
- Mapa Primorska
(+ důležitá místa)

 Deníček:
- Neděle 3.8., den 1.
- Pondělí 4.8., den 2.
- Úterý 5.8., den 3.
- Středa 6.8., den 4.
- Čtvrtek 7.8., den 5.
- Pátek 8.8., den 6.
- Sobota 9.8., den 7.
- Neděle 10.8., den 8.
- Pondělí 11.8., den 9.
- Úterý 12.8., den 10.
- Středa 13.8., den 11.
- Čtvrtek 14.8., den 12.
- Pátek 15.8., den 13.
- Sobota 16.8., den 14.
- Sobota 17.8., den 15.

- Fotogalerie
 
Úterý 5.8., den 3.

Na večeři (kde jinde než „na Růžku“ :o)) jsem konečně otestoval kostky z bulharského sýra, na které jsem se těšil od příjezdu. Sýr je dobrý. Vzdáleně připomíná balkánský sýr, jak chutí, tak i konzistencí. Není ale tak slaný a opravdu mi hodně chutnal. Lahůdka. Protože to byl předkrm, vybral jsem si coby hlavní jídlo karbenátek se žlutým sýrem. Žlutý sýr je zřejmě to, co jsme jedli včera a vydávali to za Kaškaval (čert aby se vyznal v tom, co mu nakonec opravdu donesou na stůl), karbenátek byl hodně maličký a bez předkrmu bych měl asi málo. Známá si dala Pleskanicu, ta mi hodně chutnala, byla jí velká porce a bylo to rozemleté maso s houbama, kořením a dalšíma věcma – nemůžu si ale pomoct, chutnalo mi to jako smažená houbová vaječina. Ale nevadí, hlavně že to bylo dobré a syté. Dobrý je i šopák, velká porce a hodně sýra – tak to mám rád :o)

Ke zdejšímu servisu mám dva postřehy. Bulharská kuchyně je hodně mastná. Používají sice olivový olej, ale jídlo v něm plave, ať už jde o cokoliv. Druhý postřeh je ten, že neznají zeleninovou přílohu. Ke všem jídlům nebylo víc než dva plátky rajčete (případně okurky) se snítkou zelené petrželky. Vypadá to sice pěkně, ale najíst se z toho nedá.

Pak jsme vyrazili rušnou ulicí do centra. Cestou jsem si koupil krevety (kelímek za leva), vypadaly jako živé, jen opražené. Zaplatil jsem, poděkoval jsem, ochutnal jsem, vyhodil jsem. Nemusím mít všechno :o) Neměly nijak zvlášť příznivou chuť a hlavně byly tvrdé. Raději budu dál jíst vyloupané krevety a pít připravený krevetový koktejl než experimentovat s krevetama, co vypadají „jako živé“.

Když jsme došli na náměstí, svezli jsme se na ruském kole. Byli jsme čtyři, ale nenechali nás sedět v jedné sedačce, ani v sedačkách po dvou vedle sebe. Prý, aby se kolo vyvážilo a nespadlo :o) (nějací lidi už se ale točili). No, sice nás to vyvedlo z rovnováhy, ale nakonec jsme se nechali přemluvit. Vždyť ti chlapci se tak pěkně usmívali, ačkoliv by jejich chrup byl příčinou infarktu nejednoho zubaře. Nakonec jsme nespadli a ještě jsme si krásně z téměř ptačí perspektivy prohlédli rozsvícené a žijící centrum Primorska. Za jedno leva? No nekupte to!

Cestou zpět po hlavní třídě jsme se zastavili v Johnyho baru (název podniku :o)) na kafe. Příjemným překvapením bylo, že dělali i míchané drinky. Já jsem risknul Modrou Lagunu (led, vodka, kyraso, tonic), slečny zůstaly u klasiky a objednaly si Piňa Coladu, případně presso s mlékem. Nutno říct, že drinky měly opravdu dobré, hudba nehrála tak hlasitě jako v Coctail baru Tropic, dalo se posedět a celkově to je dobrý podnik, který můžu doporučit. Cenově vychází stejně jako další bary v ulici, tedy žádná drahotina pro pár vyvolených.

Pro ilustraci jsem si trošičku pohrál s fotkama a pár jsem jich protlačil na server. Kvalita není oslnivá, ale pro ilustraci postačí. A zítra testujeme místní autobusovou dopravu (žádný výlet plánovaný delegáty cestovek, prostě cesta na vlastní riziko) a jedeme do Burgasu. Prý se tam dá dobře a levně nakoupit. We will see…


Když o tom tak uvažuji, na dovolené ani nevnímáte čas. Vstanete si, převalujete se v posteli, posnídáte (někdo má zaplacenou polopenzi, my ne, takže si užíváme ovoce z krámku odnaproti – mě dnes kupříkladu zasytila dvoukilová čtvrtka lahodného melounu :o). To, že je úterý, vím jenom díky tomu, že píšu tenhle deníček. A toho, že jsem si nezaplatil polopenzi, vůbec nelituju. Nemusím stávat na osmou ráno, nemusím být v penzionu v šest na večeři, jím co chci, kdy chci a kde chci a navíc je to všechno zalevno. Kupříkladu ty dvě kila melounu stály 0,7 LV, což je asi 10 korun. Ovoce je tady hodně levné, hodně dobré a je ho tady hodně. Stejně jako vařené kukuřice a kebabu. To mě trošku mrzí, ne že bych kebab neměl rád, ale radši bych, kdyby místo kebabů byly moje oblíbené šproty. Ale chápu, že rybičky nemusí každý :o)

Já jsem je vlastně dneska ani neochutnal. Ráno meloun, na oběd Torator a palačinka se žlutým sýrem (další zdejší specialita) – kde jinde než v oblíbené restauraci „na Růžku“. Torator opravdu vypadá jako okurkový salát, ale chutná trošičku jinak. Není kyselá, asi nejvýraznější chuť měl kopr, kterým byla polívka posypaná. Kromě toho Torator obsahoval nadrcené vlašské ořechy. Pokud míříte do Bulharska, doporučuji Torator vyzkoušet – díky své nepříliš výrazné chuti totiž vyloženě nezachutná snad jen těm, kdož nemají rádi kopr. Palačinka se žlutým sýrem mě lehce zklamala, ne že by snad nebyla dobrá, ale chtěl jsem pořádně ochutnat ten sýr, bohužel on byl zapečený uvnitř vaječné omelety (já čekal klasickou palačinku jako dělají na ulici), takže mi nezbývá nic jiného než se těšit na zítřek na nářez ze žlutého sýra coby předkrm.

Po jídle následovala cesta na jižní pláž, která byla kousek. Jižní pláž je vlastně blíže našemu penzionu a vlastně většině hotelů ve městě. Ocení ji rodiny s dětmi, protože mělčina je poměrně dost daleko od břehu a ve vodě ani není tolik řas jako na severní pláži. Bohužel je mnohem menší a je na ní obrovské množství lidí, takříkajíc hlava na hlavě. Pravda, při pronájmu prostoru se slunečníkem je to o něco lepší, jenomže ani toho na jižní pláži tolik není – my jsme kupříkladu žádný volný slunečník v jednu hodinu po obědě sehnat nemohli. Zatímco severní pláž je jimi obklopená téměř celá, na jižní jsou jen dvě relativně malé zóny. A všude okolo nich je to osuška vedle osušky. Zmiňovat, že plnější je i moře, je už jen házením hrachu na stěnu.

Jižní pláž mě moc nebavila. Chvíli jsem si zaplaval v pravda čistější vodě, ale bez blbnutí ve vlnách to nebylo ono. Ulehl jsem na osušku namazán krémem UV 25, po včerejších zkušenostech vrstvou silnější než obvyklou a navíc jsem byl kompletně stíněn slunečníkem. Žel bohu strašná jsou nejen rána opilcova, ale i procitnutí někoho, kdo sice usne ve stínu, ale mezitím se slunce otočí a on se probudí ve výhni. Byť jsem byl namazaný, ramena a záda mě opět pálí o něco víc než včera. Přemýšlím, jestli jsem pro svou citlivou, v chladné kanceláři u počítače pečlivě pěstovanou pokožku, raději neměl koupit dětský Nivea krém s UV 30 a výživnými látkami. Sice každé ráno polykám tabletku beta-karotenu, ale ani ta očividně nepomáhá. Určitě jej ale doporučuji při cestě za sluncem, uškodit nemůže.

Taky jsme vyrazili na šlapací lodičky. Když jsem byl v Bulharsku v deseti, rodiče jsem neukecal. Teď jsem se nikoho ptát nemusel. Maximálně peněženky, která konstatovala, že 5 LEV za půl hodiny nebo 8 LEV za hodinu se vyplatí. Pochopitelně jsme zaplatili za hodinu a vyrazili na moře. Nijak daleko, ale dost na to, abychom mohli sledovat medúzy. Byly nádherné a sem tam kolem nich „proběhl“ mořský koník. Nic z toho jsme na severu neviděli, jednak je tam řasama víc zanesená voda, druhak jsou tam vlny a tak daleko od břehu se nesmí. Když jsme se vynadívali na nádherné průhledné medúzy, přiblížili jsme se ke břehu a ze skluzavky umístěné na lodičce jsme sjížděli do moře. Taky docela zábava, i pro děti – stačí jim dát na ruce nafukovací kroužky a zábava doplněná o jiskřičky v dětských očích je zaručena za poměrně příznivý peníz.

Barů je na jižní pláži mnohem méně, stejně jako restaurací. Na druhou stranu hlavní východ vede na tržiště a cestou kolem krámků lze dojít až do centra. To na severní pláži není, všude jsou jen dlouhé písčité cesty. Výhodu to má, přejdete most a za minutu jste z jižní pláže na tržišti, kde je možné zakoupit všechno od jídla až po nafukovací příšerky do moře. Toho jsme ještě nevyužili, ale známí bydlící v hotelu Poseidon (BTW: ten doporučuji, je po rekonstrukci a zatímco náš penzion vypadá zvenčí dokonale, Poseidon je skvělý i zevnitř, stejně jako třeba Belveder) už zakoupili reklamní polštářek Palmolive, který trhovci někde vyškemrali zadarmo a výhodně prodali za 2 LEV. Vydělali na tom ovšem všichni a jak by řekli naši oblíbení prodavači kukuřice ze severní pláže „a o tom to je“ :o)