Na veceri (kde jinde nez „na Ruzku“ :o)) jsem konecne otestoval kostky z bulharského sýra, na které jsem se tesil od príjezdu. Sýr je dobrý. Vzdálene pripomíná balkánský sýr, jak chutí, tak i konzistencí. Není ale tak slaný a opravdu mi hodne chutnal. Lahudka. Protoze to byl predkrm, vybral jsem si coby hlavní jídlo karbenátek se zlutým sýrem. Zlutý sýr je zrejme to, co jsme jedli vcera a vydávali to za Kaskaval (cert aby se vyznal v tom, co mu nakonec opravdu donesou na stul), karbenátek byl hodne malický a bez predkrmu bych mel asi málo. Známá si dala Pleskanicu, ta mi hodne chutnala, byla jí velká porce a bylo to rozemleté maso s houbama, korením a dalsíma vecma – nemuzu si ale pomoct, chutnalo mi to jako smazená houbová vajecina. Ale nevadí, hlavne ze to bylo dobré a syté. Dobrý je i sopák, velká porce a hodne sýra – tak to mám rád :o)

Ke zdejsímu servisu mám dva postrehy. Bulharská kuchyne je hodne mastná. Pouzívají sice olivový olej, ale jídlo v nem plave, at uz jde o cokoliv. Druhý postreh je ten, ze neznají zeleninovou prílohu. Ke vsem jídlum nebylo víc nez dva plátky rajcete (prípadne okurky) se snítkou zelené petrzelky. Vypadá to sice pekne, ale najíst se z toho nedá.

Pak jsme vyrazili rusnou ulicí do centra. Cestou jsem si koupil krevety (kelímek za leva), vypadaly jako zivé, jen oprazené. Zaplatil jsem, podekoval jsem, ochutnal jsem, vyhodil jsem. Nemusím mít vsechno :o) Nemely nijak zvlást príznivou chut a hlavne byly tvrdé. Radeji budu dál jíst vyloupané krevety a pít pripravený krevetový koktejl nez experimentovat s krevetama, co vypadají „jako zivé“.

Kdyz jsme dosli na námestí, svezli jsme se na ruském kole. Byli jsme ctyri, ale nenechali nás sedet v jedné sedacce, ani v sedackách po dvou vedle sebe. Prý, aby se kolo vyvázilo a nespadlo :o) (nejací lidi uz se ale tocili). No, sice nás to vyvedlo z rovnováhy, ale nakonec jsme se nechali premluvit. Vzdyt ti chlapci se tak pekne usmívali, ackoliv by jejich chrup byl prícinou infarktu nejednoho zubare. Nakonec jsme nespadli a jeste jsme si krásne z témer ptací perspektivy prohlédli rozsvícené a zijící centrum Primorska. Za jedno leva? No nekupte to!

Cestou zpet po hlavní tríde jsme se zastavili v Johnyho baru (název podniku :o)) na kafe. Príjemným prekvapením bylo, ze delali i míchané drinky. Já jsem risknul Modrou Lagunu (led, vodka, kyraso, tonic), slecny zustaly u klasiky a objednaly si Pina Coladu, prípadne presso s mlékem. Nutno ríct, ze drinky mely opravdu dobré, hudba nehrála tak hlasite jako v Coctail baru Tropic, dalo se posedet a celkove to je dobrý podnik, který muzu doporucit. Cenove vychází stejne jako dalsí bary v ulici, tedy zádná drahotina pro pár vyvolených.

Pro ilustraci jsem si trosicku pohrál s fotkama a pár jsem jich protlacil na server. Kvalita není oslnivá, ale pro ilustraci postací. A zítra testujeme místní autobusovou dopravu (zádný výlet plánovaný delegáty cestovek, proste cesta na vlastní riziko) a jedeme do Burgasu. Prý se tam dá dobre a levne nakoupit. We will see…

Kdyz o tom tak uvazuji, na dovolené ani nevnímáte cas. Vstanete si, prevalujete se v posteli, posnídáte (nekdo má zaplacenou polopenzi, my ne, takze si uzíváme ovoce z krámku odnaproti – me dnes kupríkladu zasytila dvoukilová ctvrtka lahodného melounu :o). To, ze je úterý, vím jenom díky tomu, ze písu tenhle denícek. A toho, ze jsem si nezaplatil polopenzi, vubec nelituju. Nemusím stávat na osmou ráno, nemusím být v penzionu v sest na veceri, jím co chci, kdy chci a kde chci a navíc je to vsechno zalevno. Kupríkladu ty dve kila melounu stály 0,7 LV, coz je asi 10 korun. Ovoce je tady hodne levné, hodne dobré a je ho tady hodne. Stejne jako varené kukurice a kebabu. To me trosku mrzí, ne ze bych kebab nemel rád, ale radsi bych, kdyby místo kebabu byly moje oblíbené sproty. Ale chápu, ze rybicky nemusí kazdý :o)

Já jsem je vlastne dneska ani neochutnal. Ráno meloun, na obed Torator a palacinka se zlutým sýrem (dalsí zdejsí specialita) – kde jinde nez v oblíbené restauraci „na Ruzku“. Torator opravdu vypadá jako okurkový salát, ale chutná trosicku jinak. Není kyselá, asi nejvýraznejsí chut mel kopr, kterým byla polívka posypaná. Krome toho Torator obsahoval nadrcené vlasské orechy. Pokud míríte do Bulharska, doporucuji Torator vyzkouset – díky své neprílis výrazné chuti totiz vylozene nezachutná snad jen tem, kdoz nemají rádi kopr. Palacinka se zlutým sýrem me lehce zklamala, ne ze by snad nebyla dobrá, ale chtel jsem porádne ochutnat ten sýr, bohuzel on byl zapecený uvnitr vajecné omelety (já cekal klasickou palacinku jako delají na ulici), takze mi nezbývá nic jiného nez se tesit na zítrek na nárez ze zlutého sýra coby predkrm.

Po jídle následovala cesta na jizní pláz, která byla kousek. Jizní pláz je vlastne blíze nasemu penzionu a vlastne vetsine hotelu ve meste. Ocení ji rodiny s detmi, protoze melcina je pomerne dost daleko od brehu a ve vode ani není tolik ras jako na severní plázi. Bohuzel je mnohem mensí a je na ní obrovské mnozství lidí, takríkajíc hlava na hlave. Pravda, pri pronájmu prostoru se slunecníkem je to o neco lepsí, jenomze ani toho na jizní plázi tolik není – my jsme kupríkladu zádný volný slunecník v jednu hodinu po obede sehnat nemohli. Zatímco severní pláz je jimi obklopená témer celá, na jizní jsou jen dve relativne malé zóny. A vsude okolo nich je to osuska vedle osusky. Zminovat, ze plnejsí je i more, je uz jen házením hrachu na stenu.

Jizní pláz me moc nebavila. Chvíli jsem si zaplaval v pravda cistejsí vode, ale bez blbnutí ve vlnách to nebylo ono. Ulehl jsem na osusku namazán krémem UV 25, po vcerejsích zkusenostech vrstvou silnejsí nez obvyklou a navíc jsem byl kompletne stínen slunecníkem. Zel bohu strasná jsou nejen rána opilcova, ale i procitnutí nekoho, kdo sice usne ve stínu, ale mezitím se slunce otocí a on se probudí ve výhni. Byt jsem byl namazaný, ramena a záda me opet pálí o neco víc nez vcera. Premýslím, jestli jsem pro svou citlivou, v chladné kancelári u pocítace peclive pestovanou pokozku, radeji nemel koupit detský Nivea krém s UV 30 a výzivnými látkami. Sice kazdé ráno polykám tabletku beta-karotenu, ale ani ta ocividne nepomáhá. Urcite jej ale doporucuji pri ceste za sluncem, uskodit nemuze.

Taky jsme vyrazili na slapací lodicky. Kdyz jsem byl v Bulharsku v deseti, rodice jsem neukecal. Ted jsem se nikoho ptát nemusel. Maximálne penezenky, která konstatovala, ze 5 LEV za pul hodiny nebo 8 LEV za hodinu se vyplatí. Pochopitelne jsme zaplatili za hodinu a vyrazili na more. Nijak daleko, ale dost na to, abychom mohli sledovat medúzy. Byly nádherné a sem tam kolem nich „probehl“ morský koník. Nic z toho jsme na severu nevideli, jednak je tam rasama víc zanesená voda, druhak jsou tam vlny a tak daleko od brehu se nesmí. Kdyz jsme se vynadívali na nádherné pruhledné medúzy, priblízili jsme se ke brehu a ze skluzavky umístené na lodicce jsme sjízdeli do more. Taky docela zábava, i pro deti – stací jim dát na ruce nafukovací krouzky a zábava doplnená o jiskricky v detských ocích je zarucena za pomerne príznivý peníz.

Baru je na jizní plázi mnohem méne, stejne jako restaurací. Na druhou stranu hlavní východ vede na trziste a cestou kolem krámku lze dojít az do centra. To na severní plázi není, vsude jsou jen dlouhé píscité cesty. Výhodu to má, prejdete most a za minutu jste z jizní pláze na trzisti, kde je mozné zakoupit vsechno od jídla az po nafukovací príserky do more. Toho jsme jeste nevyuzili, ale známí bydlící v hotelu Poseidon (BTW: ten doporucuji, je po rekonstrukci a zatímco nás penzion vypadá zvencí dokonale, Poseidon je skvelý i zevnitr, stejne jako treba Belveder) uz zakoupili reklamní polstárek Palmolive, který trhovci nekde vyskemrali zadarmo a výhodne prodali za 2 LEV. Vydelali na tom ovsem vsichni a jak by rekli nasi oblíbení prodavaci kukurice ze severní pláze „a o tom to je“ :o)