Dnesní den jsme vubec nesli k mori a radeji jsme vyrazili na expedicní cestu do Burgasu. Ten je od Primorska vzdálen asi 60 kilometru a pomerne casto tam jezdí autobusy. Vlastne mikrobusy. Jednosmerná jízdenka pro jednoho stojí 3,5 LEV, coz není zase tolik. Autobusové nádrazí jsme nasli pomerne snadno, je prímo naproti hlavní ulici, asi tri minuty pesí chuze od restaurace „Na ruzku“ (dulezitý orientacní bod :o)). Krom starých autobusu (my jsme jeli nastestí mikrobusem, který autobusum alternuje) s dverma jeste na kliku me zaujal fakt, ze príjezd na stanoviste je mozný jen pres závoru – a ta není na zádnou automatiku, nýbrz na rucní práci. Hlídac sedící celý den na zidli mezi príjezdovou a odjezdovou závorou povolí provázek, závora se zvedne, autobus projede, ridic provazem stáhne závoru, zauzluje a zase je zavreno.

Do Burgasu jsme vyrazili autobusem v deset ráno, pred jedenáctou jsme byli na míste. Netrvalo ani pet minut a byli jsme i okradeni. Jak se to stalo? Slecny chtely nutne na záchod, mezitím se ke mne pritocil nejaký Bulhar a vnucoval mi LEVa za výhodný kurz 2 LEV za 1 EUR. Nesel jsem do toho, protoze jsem se bál, ze peníze budou falesné. Nakonec to vypadalo ze ne, známá se tedy nechala zlákat a smenila 50 EUR. Peníze prepocítala, vsechno sedelo. Kdyz je prepocítávala podruhé, oslovil nás druhý muz, prý jestli nechceme taxi a jestli náhodou nejsme Cesi nebo Slováci. Vsichni jsme se pochopitelne otocili. Peníze mela známá stále v ruce. První kseftman behem snad peti deseti vterin, nez jsme odpálkovali taxikáre, dokázal ukrást ze 100 LEV, které nejprve skutecne predal, rovných sedmdesát a v cukuletu zmizel. Nechal spodní desetilevovku, horních deset dvoulevovek, sebral peníze uprostred tak, ze si toho známá vubec nevsimla a zjistila to az pri dalsím prepocítávání. To uz ale bylo pozde.

Nechápu tu drzost zlodeje, protoze kdyz menil peníze, vyfotil jsem ho – a on me videl :o) Asi si ale rekl, ze v zemi, kde platí bulharské zákony, mu nic nehrozí. Asi je to tak, policisty jsme nepotkali, já jsem jen dvakrát zahlédl policejní auto a to vysvetluje vsechno. Policie v Bulharsku se projízdí starými Ladami s jedním ci dvema malými kulatými modrými majácky na strese, coz je jediné identifikující znamení, podle kterého zjistíte, ze jde o policejní auto. Nepocítáme-li uniformu ridice.

Nez jsme se vymotali z autobusového nádrazí, oslovili nás jeste dva dalsí týpci s nabídkou smeny penez s výhodným kurzem. Obema jsme podekovali za jejich ochotu se slovy, ze uz jsme se jednou okrást nechali a to nám pro dnesek stací. Pochopitelne se cítili dotceni a od plic si zanadávali. Po otresném zázitku slecny potrebovaly na záchod, já mel zase hlad, protoze jsme nesnídali, takze jsme sedli do restaurace. Testnul jsem sopák – jedním slovem mnam, zapili jsme to nejakýma Fantama, kafíckem a vyrazili. Pri placení jsme dali servírce vetsí dýsko, ta se k nám vdecne pritocila a skoro septem nás upozornila, abychom nemenili peníze na ulici, jen ve smenárnách. Me to musela ríct ctyrikrát, protoze jsem jí vubec neslysel – asi mela strach, tech parchantu totiz bylo vsude kolem plno. Odpovedeli jsme, ze uz jednu zkusenost máme taky, podekovali a odesli. Takze az pojedete do Burgasu, dejte si bacha, at nedopadnete jako my.

Celý den jsme poté strávili nakupováním. Holky prosmejdily kazdý krám s botama a oblecením, já se soustredil na elektroniku, mobilní telefony atp. Jen pro info, v Bulharsku se dají velmi výhodne koupit kozené kabáty (za 1/3 ceny toho co v CZ), holky tady muzou porídit velmi levne velmi pekné boty (od slapek k mori pres podpatkové kopyta az po kozacky). Rekl bych, ze jak jsou Bulhari chudí, boty tady mají fakt moc pekné – takovou nabídku by mohli mít v Cesku, to by pak byla radost chodit po ulici. Z mobilu me zaujal diamantový Samsung za 700 LEV (do Ceska se oficiálne nedovází, vlastne vubec do Evropy, sedý dovoz pak stojí cca 12 – 12,5 tisíce korun).

Nejvíc jsem se pochopitelne tesil na obed. Kousícek od hlavní zóny jsme narazili na pomerne dobre ukrytou restauraci. Sice nemela zahrádku, ale vnitrek byl v podstate jakoby skleník a hlavne byla velmi príjemne zarízená a dobre klimatizovaná. Výslovne jsem si coby predkrm vyzádal nakrájený Kaskaval, abych vedel, který ze sýru, co uz jsem ochutnal, to je. Nebyl to zádný, cili to co jsem popisoval byl zlutý sýr a bulharský sýr, ale Kaskaval je jeste neco jiného. Je mekký, chutná jakoby byl ovcí. Je lehce slaný, ale jen lehce a je strasne dobrý. Mnam. Jako hlavní jídlo jsem si dal kurecí stejk se sunkou, modrým a zlutým sýrem. Bohuzel ten sýr byl nastrouhaný, takze bylo nemozné zjistit, který je který – oba totiz mely bílou barvu. Zajímavá byla i kombinace hranolek a bulharského sýra, kterou si zvolila jedna ze slecen. Schválne si zkuste nekdy udelat talír hranolek a nastrouhejte na nej balkánský sýr – budete príjemne prekvapeni, jak to chutná. Krom toho jsem jeste neodmítl ochutnat kurecí kousky smazené v nejakém spesl-koreneném testícku, byly moc dobré. Jejich korení si asi budu muset koupit a dovézt, alespon dve sklenicky.

Odpoledne uz jsem byl zmátozený chozením po obchodech i sluníckem, takze jsem se tesil na 16:20, kdy odjízdel autobus zpet smer Primorsko. Chvíli jsme uvazovali i o taxíku, v Primorsku nám nabízeli, ze nás do Burgasu zavezou za 4 LEV na osobu, obavy vsak prevázily a my pockali na autobus. A jeli jsme jím i presto, ze jeden ze spolucestujících smrdel jak bolavá noha, tak nechutný smrad uz jsem dlouho necítil. Jenomze delegáti cestovních kancelárí nás pred taxikári varovali – prý turisty neodvezou tam, kam chtejí a jeste je okradou. Sice rád testuji nové a nepoznané, o cemz ostatne svedcí i tento blok, v tomto prípade jsem si ale rekl, ze nemusím zazít vsechno.

Pláze v Burgasu se mi moc nelíbily. Burgas je preci jenom velké prístavní mesto, já mám radeji klidné, pekne upravené pláze – z tohoto pohledu je Primorsko ideální. Nezaujal me ani Sozopol, jímz jsme projízdeli – pláze jsou tam pomerne malé a hodne preplnené – ve srovnání s tím je jizní pláz v Primorsku úplná pohádka. Na druhou stranu je Burgas výhodnejsí pokud jde o kurz pro výmenu penez, nákupy tam ale levnejsí nejsou, alespon jsme si toho nevsimli. Jen je tam vetsí nabídka, své obchody tam mají svetoznámé znacky a narazili jsme na dve shopping centra, byt nebyla nijak velká. Pozor ale na zebráky kolem nich, spousta detí (více ci méne spinavých a poslintaných) chodí po ulicích s natazenou rukou, prípadne se snazí líbat nohy atp.). Matky se neváhají otravovat i v restauracích, ale tam se s nimi personál nemaze, takze moc sancí nemají. Nijak príjemná setkání to ale nejsou. Jo a v Burgasu mají taky McDonnalda, nejednoho, nabídka je stejná jako v Cesku, ceny jsem bohuzel zapomnel zjistit.

Dnes jsme na veceri vyrazili do restaurace kousícek od Coctail baru Tropic. Slecny si daly klasiku (brambory s houbama, drubezí spíz atp.) – to se pak spatne ochutnává, kdyz se nekdo bojí experimentovat. Tretí slecna sla do smazených slávek, coz jsou vnitrky velkých cerných muslí. Nutno ríct, ze to byla mnamka a udelala z nás nejlíp. Já jsem otestoval krabí nárez, ale to nebylo nic jiného nez krabí prsty, které se dají koupit i v Cesku, akorát byly smazené v nejakém spesl testícku. Dobré, ale stejne jsem byl zklamanej. Pak jsem si dal rybu, nejaký Lefern nebo tak nejak, patrila k nejdrazsím na jídelním lístku, ale nedoporucuju. Ryby jsou fajn, Lefern taky, ale chutná úplne obycejne jako obycejná ryba. Zádné zvlástní korení, zádná zvlástní úprava, proste kdybych si dal pstruha za méne nez polovicní cenu, pochutnal bych si stejne. Ani masa nemel Lapran víc, ani kostí mín, proste normálka. Investovat do drahých ryb se tady moc nevyplácí. Tuto restauraci doporucuji, majitel (alespon tak vypadal) totiz rozumí i mluví Cesky a ackoliv jeho cestina není perfektní, snazí se konverzovat i vtipkovat - a to se cení. Restaurace je pekne zarízená a není ani drahá.

Cestou zpet jsme se opet stavili u Johnyho v baru. Holky chtely ochutnat nejaký jahodový drink. Byl docela dobrý. Já jsem si podle obrázku vybral na pohled nádherný drink, ovsem byla to Bloody Marry, pití, které bytostne nesnásím. Jenomze kdo se má v té pitomé azbuce vyznat? A na obrázku to bylo krásne cervené s tresnickou a jahodou, ackoliv Bloody Marry se obvykle zdobí rajcetem (a s tím mi to taky donesli). No nic, tak jsem jim to vrátil a objednal si pití jménem „Negri“ :o) Asi bylo jenom pro cernochy, byla to síla – led, rum, vermuth a jeste jeden alkohol, cervený, sladký, zacíná na M a dává se i do Tequilla Sunrise, akorát mu ted nemuzu prijít na jméno. To vse zalité sodovkou (sifonem) a silné jako cert. No, vubec mi to nevadilo, protoze jsem zmercil, ze Johny poustí v televizi EuroSport, kde byl zrovna zápas Liberce se Schalke, takze silné pití bylo potreba – srdce mi ke konci busilo jako zvon. Skoda, ze to nedopadlo. Asi jako celý nás den, tolik smuly jsem v Bulharsku nezazil, i kdyz náladu mi to ani náhodou nezkazilo.