Tak prý vypadám jak trojbarevný nanuk. Nohy az nad kolena cervené jako rak, stred tela bílý (za to muzou plavko-shortky) a horejsek zase cervený. Jen ta cokoláda, kvuli které jsem tady prijel, nejak chybí. A to jsem byl prosím dneska v mori jenom chvíli, protoze vyhrála jizní pláz, a jinak jsem se celý den coural po meste v kosili a shortkách. Tomu se ríká nespravedlnost.

Dneska jsme na pláz vyrazili az kolem jedenácté, takze hned cestou jsme otestovali Kebab. Alespon jsem zjistil, jak je to s cenama a mohl jsem aktualizovat sekci Ceník. Kebab byl dobrý, prodavac vtipný, jedinou vadou na kráse bylo, ze z nej tekl nejaký mastný sajrajt, který se ovsem nevsákl do ubrousku, v nichz byl kebab zabalen, ale stekl po nich na mou krásnou znackovou kosili. Vzteky jsem sílel, nastestí jsem dostal tip, abych ji vypral v mori. Neveril jsem, na druhou stranu kosile byla dost zaprasená, takze jsem si ríkal, ze znicená uz je stejne a horsí to být nemuze. Asi ctvrt hodiny jsem se koupal v kosili, vypadal jsem asi jako idiot, na druhou stranu more opravdu vykonalo své a mastné skvrny jsou pryc. Nechápu. Prý to funguje i na cervené víno, alespon to tvrdila slecna, která mi to doporucila.

Kdyz kosile aspon trosku uschnula a já udelal na jizní plázi asi tricet fotek, vyrazil jsem na cestu po Primorsku. Obesel jsem si celé mesto od jizního pobrezí az k severnímu. Cestou jsem prozkoumal také dve internetové kavárny – budky, ve kterých chybí kyslík i svetlo, obsluha neumí anglicky a s pripojením notebooku nikdo nepocítá. Bohuzel. O neco zajímavejsí to bylo na skaliskách uprostred ostrova. Vlny se krásne trístily o skalní masiv a mel jsem to stestí, ze jsem videl muze v neoprénu a potápecské masce, kterak vylézal z vody s opaskem, na nemz mel privázaných nekolik ryb. Samozrejme jsem nelenil a zítra ráno budou v sekci fotografie nové snímky, pricemz tenhle urcite chybet nebude.

Strední pláz, o které kolují fámy, jsem nenasel, a to jsem prosel poctive opravdu celé pobrezí. Severní a jizní pláz od sebe delí zhruba deset minut cesty napríc mestem, ale východní výstupek je z celé cásti kamenitý a skalistý. Koupat se tam nedá, projít jen na nekterých místech se zvýsenou opatrností. Alespon jsem nasel restauraci Praha, která má reklamy snad na kazdém sloupu ve meste. Prý tam mají ceskou kuchyni, jeste jsem netestoval kvalitu ani nabídku jídelního lístku, zjistil jsem ale, jaké pivo tocí – Gambrinus, Pilsner Urquell a budejovický Budvar. Taky jsem koupil poukázku na vecerní plavbu jachtou.

Severní pláz jsem prosel az k nejaké zdi. Objevil jsem nudapláz, na které ovsem byli skoro samí chlapi mixovaní s duchodkynema a velrybama. Mladé páry jsem tam videl snad tri. Vlny dnes byly opravdu parádní, voda je opravdu pár minut od zacátku pláze ve smeru od hlavní trídy cistá a bez ras, uz se tesím na víkend, kdy si tam zablbnu. Pokud zrovna nebudu na nejaké pruzkumné výprave – ty me tady v Bulharsku baví víc nez válení se u more, prípadne blbnutí ve vode. Ne ze by me to nebavilo, ale nemusím to mít kazdý den. Na rozdíl od Kaskavalu. Dneska jsem si koupil kosticku a uz vím, ze do Ceska jich privezu aspon deset, trvanlivost je velmi príznivá (více nez pul roku).

Tak jachta nakonec nejela kvuli silnému vetru. Presunuli nás na zítrejsí termín tak doufejme, ze pocasí bude zítra príznivé. Já mám totiz na ráno jeste objednaný výlet lodí po rece do rezervace Ropotamo. Ten je mozno s Alexandrií absolvovat kazdý pátek, BulgariaTour jej potom porádá ve ctvrtek – v obou prípadech je tusím mozné koupit si zájezd i presto, ze nejste klienti jmenovaných cestovních kancelárí. Holky tak namísto toho vyrazily na nákupy, vybíraly oblecení a stríbro, takze ackoliv rád nakupuji, tentokrát jsem se zdekoval a radeji celou jejich nákupní seanci protelefonoval (uaaaaa, úcet za srpen bude kritickej).

Pak jsme vyrazili na veceri. Restaurace nepatrila k nejlevnejsím, zato dávali velké a chutné porce. Já si objednal domácí klobásku s sopským salátem, slecny si daly palacinky (ty jsem nechutnal), sopák a veprová zebírka na medu – jedno jsem ochutnal a moc mi chutnalo. Kdyz jsme se zeptali, jestli muzeme zaplatit, slecna zakývala hlavou zleva doprava, coz u nás znamená ne, v Bulharsku ano. Kývání hlavou tady totiz mají prehozené, coz mi pripomnelo nekolik príhod, které jsme tady zazili a o nichz jsem chtel vzdycky informovat, jen mi to z denícku vzdycky nejak vypadlo :o)

Takze krome dnesní príhody jeste nase známé zazily dve podobné príhody. První byla pri nákupu prstýnku ci kýhoslaka. Na ceduli bylo napsáno Silver, dámy se ale potrebovaly ujistit, ze to opravdu stríbro je, takze se nekolikrát dotazovaly prodavace a ten neustále kroutil hlavou, jakoze ne. Az po case ho napadlo ríct DA (rusky/bulharsky ano). Druhá príhoda se stala dnes pri nákupu hroznového vína na plázi. Slecny zakoupily hrozny a chtely po prodavaci, jestli by jim ho nemohl umýt. Opet kýval jakoze ne, nacez slecny nabrousene reagovaly dotazem, proc jim ho jako nechce umýt? I pres drívejsí zkusenosti opet zapomnely, ze kývání hlavou je v Bulharsku prevrácené. Takze pokud míríte do Bulharska vy, nezapomente na to, alespon pak budete moci podobne úsmevné príhody vyprávet a nezazijete je na vlastní kuzi. V té je tolik nedoceníte :o)

Cestou zpátky jsme se jeste stavili na drink. Johnyho jsme prokecali a nevsimli si, ze uz je dávno za námi, otestovali jsme tedy RedBull bar. Je tam docela draho, drinky o 50% drazsí nez u Johnyho, sklenicky a tím pádem i mnozství obsahu mensí, alkohol podle me taky sidí. Prostredí je tam pekné, hudba hraje docela dobrá (i kdyz preskakujou CDcka a hrají hlasite), no, nic co bych mel potrebu zopakovat. Na rozdíl od Johnyho :o) Uvidíme, kde skoncíme zítra. Známé totiz zítra v noci odjízdí, takze mají poslední den a budou se cvachtat u more. Po projízdce lodí se k nim pripojím, chceme si uzít tobogán (1 LEV za jízdu, 25 LEV za den), projet na lodickách, vykoupat a zahrát si v mori jakousi hru s pálkama.