úvodní stránka

 Praktické info:
- Info o cenách
(jídlo, pití, pláže...)
- Kurzovní lístek
kde výhodně směnit
- Mobily a internet
vše o komunikacích
- V restauraci
(jak to chodí...)
- Mapa Primorska
(+ důležitá místa)

 Deníček:
- Neděle 3.8., den 1.
- Pondělí 4.8., den 2.
- Úterý 5.8., den 3.
- Středa 6.8., den 4.
- Čtvrtek 7.8., den 5.
- Pátek 8.8., den 6.
- Sobota 9.8., den 7.
- Neděle 10.8., den 8.
- Pondělí 11.8., den 9.
- Úterý 12.8., den 10.
- Středa 13.8., den 11.
- Čtvrtek 14.8., den 12.
- Pátek 15.8., den 13.
- Sobota 16.8., den 14.
- Sobota 17.8., den 15.

- Fotogalerie
 
Pátek 8.8., den 6.

Dnes mě čekal výlet po řece rezervací Ropotamo. No, rezervací, stromy a nějaké chatrče podél řeky, kousek rušná silnice. Ale budiž. Vstával jsem jako obvykle, zvládl jsem totéž co obvykle až na sledování dovolenkového raníčku – Futuramy. Na tu nezbyl čas a beztak jsem přišel mezi posledními. Na rozdíl od jedněch spoluzájezďáků jsem to ale stihl.

Vyrazili jsme dvěmi přistavenými autobusy asi deset minut cesty za Primorsko, kde jsme nastoupili do lodiček a vydali se na plavbu po řece. Viděli jsme skály, stromy, rákos, slyšeli historku o rybáři, jeho krásné dceři a pirátovi, který kvůli ní přestal s nekalou živností. Viděli jsme i jakousi chatrč, prý rybářovo bydliště. Průvodce nám toho ale nic moc neřekl, takže jsme si museli vystačit sami. Těšil jsem se, že na lodi potkám i nějaké nové známé, ale jely jen rodiny s dětmi a minimum párů, navíc nekomunikativních, takže v tomto směru byl výlet dost o ničem. Škoda. Ke všemu jsem se proslavil při odjezdu – průvodce sice četl mé jméno při nastupování do autobusu, ale nějak si mě nezaškrtl, takže když už jsme byli všichni, prohlásil na celý autobus, že chybí Polách a odběhl mě hledat. Když se informace dostala až ke mně, byl už průvodce lehce vzdálen, ale řev z okna, že jsem na místě, ho spolehlivě přivedl zpět. No, příště by měl míň telefonovat a lépe zaškrtávat, v tomto složení zájezdu o podobnou popularitu nestojím :o)

Když jsme dorazili do Primorska, ani jsem se nestavoval do penzionu (beztak jsem neměl klíče, dostali jsme totiž jen jedny) a vyrazil jsem rovnou na pláž za holkama. Už na mě čekaly, prý že jdeme na tobogán. Jedna jízda 1 LEV, říkal jsem si, že to není hodně. Už voda na umytí nohou u pokladny mě měla varovat, byla ledová. Vystoupali jsme až nahoru, holky kvičely, že to bylo studené a že doufají, že teď už bude teplá. Nebyla a navíc to ani pořádně nejelo, musel jsem se odšťuchovat, abych se vůbec mohl pořádně sklouznout. Moc jsem z toho neměl, navíc voda byla ledová i v tobogánu. Těšil jsem se aspoň na pád do vody, když jsem viděl cílovou rovinku, pořádně jsem se odrazil, zaklonil a… narazil si záda. Dojezdový bazén je hluboký tak sedmdesát centimetrů a voda v něm ledová. To mě fakt rozhodilo.

Šel jsem se tedy najíst, byla skoro jedna a já za celý den ještě nejedl. Nechal jsem se navnadit na kebab v oranžovém stánku pod tobogánem. Prý je tam lepší než kdekoliv jinde, navíc za stejnou cenu. Nevěřil jsem té ceně, na pláži je všechno dražší, nevěřil jsem ani tomu, že by kebab mohl být jiný – a byl. Vážně. Žádná naolejovaná placka, kydnutá tatarka a nějaké ty přísady, jako u prodavače před mostem. Placičku pěkně z obou stran opekli v nějakém stroji a udělali vroubky, dostal jsem tři druhy dresignu (pikantní, česnekový a arabský), pak všechny přísady, hromadu výborného masa a nakonec ještě majonézu (a mohl jsem si dát klidně majonézu, kečup a hořčici, kdybych chtěl). Hmmm, mňam, to jsem si fakt pochutnal. Nic to ale nebylo platné, na pláži jsem dlouho nepobyl – poté, co sluníčko zbarvilo mou krásnou bílou pokožku na červeno, navíc ji přihřálo tak, že je mi pořád horko a ještě ke všemu to pálí na dotek, vydal jsem se na pokoj. Popíjel jsem místní brandy s Fantou divoká malina, sledoval Futuramu, Hackery 2 a dvě pěkné Slovenky v baráku naproti. Divadlo mi zkazili až týpci, kteří se asi po dvou hodinách objevili na terase taky.

A tak jsem se sebral a vyrazil do města, abych v Českém informačním centru zjistil, jestli už konečně dorazily noviny a jestli se pojede na jachtu. Opět neúspěšně. Prý fouká silný vítr, takže jachta se nekoná, a noviny taky ještě nedorazily, protože největší soukromá letecká společnost měla nějaké zpoždění, nestíhala stojánky a lety se tak notně opozdily. Doufám, že večer, jak slibovala delegátka, už opravdu budou. Dneska totiž vyšel Svět Online a už jsem dostal z Prahy info, že to celý zmrvili, tak se těším, až si to přečtu a řeknu si: „co se rozčiluješ? Vždyť máš dovolenou“ :o)


Dneční večer byl pro holky v Primorsku poslední. Ve tři hodiny ráno je totiž nabere autobus, odveze směr Burgas, odkud budou pokračovat letadlem zpět do Prahy. Škoda, byla s nima sranda. Užili jsme si ale i dnes. Otestovali jsme novou restauraci, která zvenčí připomíná vězení (ráno pošlu na server fotky, jestli už ji mám nafocenou) a ve které hraje živá hudba a po večerech zpívá živá zpěvačka s bezdrátovým mikrofonem :o) Vaří tam velmi dobře, jídelní lístek mají v bulharštině a angličtině, ale bulharské speciality tam nehledejte a obecně tahle restaurace zdaleka nepatří k nejlevnějším. Počítejte však s tím, že není potřeba si dávat přílohy – k jídlu je totiž dostanete automaticky. To je jedna ze zvláštností Bulharska – v některých restauracích jsou přílohy v ceně jídla a dávají se bez upozorňování, naopak jinde dostanete třeba jen jeden malý karbenátek a nic k tomu. Stejné je to se servírováním, někde nosí jídlo tak, jak jim přijde pod ruku, jinde nosí první předkrmy všem, pak hlavní chody všem, pak zákusek všem. Tady byl druhý způsob, čili servírování jako v Česku.

Pak jsme vyrazili opět do centra. Cestou jsme potkali týpka, co lákal turisty k vyfocení se s pětimetrovým hadem škrtičem. Nechápu, já bych si ho na krk nepověsil. Ani holky, tak jsme pokračovali naším směrem. Co ale čert nechtěl, cestu nám zkřížil nějaký mladík s červenou flaškou, ve které mají prodejci Kebabu kečup. A hnedka ji zmáčknul a vylítl kousek umělé hmoty, aby se pak zase schoval. Holky se leklya hned zjišťovaly, jaké škody napáchal kečup na jejich oblečení. Týpek je ale rychle vyvedl z omylu, ukázal prstem na skrytou kameru a bylo po starostech. No, ale jisté si nebyly :o)

Když jsme konečně dorazili do centra, holky se šly podívat na malíře a já si koupil noviny. Konečně je dostali. Čtvrteční MF DNES za 2 LEV a páteční za 1 LEV se vyplatí. Hned jsem nalistoval stranu B3. Fámy o špatném zalomení přílohy Svět Online se nepotvrdily. Editor mě maximálně potěšil, stránka vypadá dokonale, je na barvě a infografika k otvíracímu článku je prostě nádherná. Kéž by takhle vypadal každý Svět Online, i když burzovní zpravodajství v zápatí by tam být nemuselo. Protentokrát se to ale dalo přetrpět :o) Mezitím, co jsem si četl ve světle (let)lampy, holky se zaujetím sledovaly nějaké folklórní vystoupení místního souboru. Mě lidovky a kroje nějak neberou, takže jsem krom čtení stihl ještě vyřídit hovor kámoše Kykirise :o)

Cestou zpět jsme se stavili u Johnyho a dali si drinky. Já jsem si vybral nějaké smrťáka, jehož jméno znamenalo v překladu něco jako „palicí do hlavy“. Byly v tom čtyři alkoholy, led a citronová šťáva a byla to síla, byť osvěžující. Holky zůstaly u nějakých smetanových míchanin, ale taky byly dobré. Až na to, že jak bylo teplo a jak předtím konzumovaly na pokoji alkohol, který se nevešel do kufru, měly v hlavě dost na to, aby se domů motaly. Tedy dvě z nich. Já a třetí – nejzkušenější – jsme sloužili za podpěru. No, ale byla to sranda. Jenom vím, že po dnešní alkoholové seanci na ranní východ slunce rozhodně nevstanu. Tak snad v neděli, pokud nebudu pro změnu unavený z jachty.