Dnes me cekal výlet po rece rezervací Ropotamo. No, rezervací, stromy a nejaké chatrce podél reky, kousek rusná silnice. Ale budiz. Vstával jsem jako obvykle, zvládl jsem totéz co obvykle az na sledování dovolenkového ranícku – Futuramy. Na tu nezbyl cas a beztak jsem prisel mezi posledními. Na rozdíl od jednech spoluzájezdáku jsem to ale stihl.

Vyrazili jsme dvemi pristavenými autobusy asi deset minut cesty za Primorsko, kde jsme nastoupili do lodicek a vydali se na plavbu po rece. Videli jsme skály, stromy, rákos, slyseli historku o rybári, jeho krásné dceri a pirátovi, který kvuli ní prestal s nekalou zivností. Videli jsme i jakousi chatrc, prý rybárovo bydliste. Pruvodce nám toho ale nic moc nerekl, takze jsme si museli vystacit sami. Tesil jsem se, ze na lodi potkám i nejaké nové známé, ale jely jen rodiny s detmi a minimum páru, navíc nekomunikativních, takze v tomto smeru byl výlet dost o nicem. Skoda. Ke vsemu jsem se proslavil pri odjezdu – pruvodce sice cetl mé jméno pri nastupování do autobusu, ale nejak si me nezaskrtl, takze kdyz uz jsme byli vsichni, prohlásil na celý autobus, ze chybí Polách a odbehl me hledat. Kdyz se informace dostala az ke mne, byl uz pruvodce lehce vzdálen, ale rev z okna, ze jsem na míste, ho spolehlive privedl zpet. No, príste by mel mín telefonovat a lépe zaskrtávat, v tomto slození zájezdu o podobnou popularitu nestojím :o)

Kdyz jsme dorazili do Primorska, ani jsem se nestavoval do penzionu (beztak jsem nemel klíce, dostali jsme totiz jen jedny) a vyrazil jsem rovnou na pláz za holkama. Uz na me cekaly, prý ze jdeme na tobogán. Jedna jízda 1 LEV, ríkal jsem si, ze to není hodne. Uz voda na umytí nohou u pokladny me mela varovat, byla ledová. Vystoupali jsme az nahoru, holky kvicely, ze to bylo studené a ze doufají, ze ted uz bude teplá. Nebyla a navíc to ani porádne nejelo, musel jsem se odstuchovat, abych se vubec mohl porádne sklouznout. Moc jsem z toho nemel, navíc voda byla ledová i v tobogánu. Tesil jsem se aspon na pád do vody, kdyz jsem videl cílovou rovinku, porádne jsem se odrazil, zaklonil a… narazil si záda. Dojezdový bazén je hluboký tak sedmdesát centimetru a voda v nem ledová. To me fakt rozhodilo.

Sel jsem se tedy najíst, byla skoro jedna a já za celý den jeste nejedl. Nechal jsem se navnadit na kebab v oranzovém stánku pod tobogánem. Prý je tam lepsí nez kdekoliv jinde, navíc za stejnou cenu. Neveril jsem té cene, na plázi je vsechno drazsí, neveril jsem ani tomu, ze by kebab mohl být jiný – a byl. Vázne. Zádná naolejovaná placka, kydnutá tatarka a nejaké ty prísady, jako u prodavace pred mostem. Placicku pekne z obou stran opekli v nejakém stroji a udelali vroubky, dostal jsem tri druhy dresignu (pikantní, cesnekový a arabský), pak vsechny prísady, hromadu výborného masa a nakonec jeste majonézu (a mohl jsem si dát klidne majonézu, kecup a horcici, kdybych chtel). Hmmm, mnam, to jsem si fakt pochutnal. Nic to ale nebylo platné, na plázi jsem dlouho nepobyl – poté, co slunícko zbarvilo mou krásnou bílou pokozku na cerveno, navíc ji prihrálo tak, ze je mi porád horko a jeste ke vsemu to pálí na dotek, vydal jsem se na pokoj. Popíjel jsem místní brandy s Fantou divoká malina, sledoval Futuramu, Hackery 2 a dve pekné Slovenky v baráku naproti. Divadlo mi zkazili az týpci, kterí se asi po dvou hodinách objevili na terase taky.

A tak jsem se sebral a vyrazil do mesta, abych v Ceském informacním centru zjistil, jestli uz konecne dorazily noviny a jestli se pojede na jachtu. Opet neúspesne. Prý fouká silný vítr, takze jachta se nekoná, a noviny taky jeste nedorazily, protoze nejvetsí soukromá letecká spolecnost mela nejaké zpozdení, nestíhala stojánky a lety se tak notne opozdily. Doufám, ze vecer, jak slibovala delegátka, uz opravdu budou. Dneska totiz vysel Svet Online a uz jsem dostal z Prahy info, ze to celý zmrvili, tak se tesím, az si to prectu a reknu si: „co se rozcilujes? Vzdyt más dovolenou“ :o)

Dnecní vecer byl pro holky v Primorsku poslední. Ve tri hodiny ráno je totiz nabere autobus, odveze smer Burgas, odkud budou pokracovat letadlem zpet do Prahy. Skoda, byla s nima sranda. Uzili jsme si ale i dnes. Otestovali jsme novou restauraci, která zvencí pripomíná vezení (ráno poslu na server fotky, jestli uz ji mám nafocenou) a ve které hraje zivá hudba a po vecerech zpívá zivá zpevacka s bezdrátovým mikrofonem :o) Varí tam velmi dobre, jídelní lístek mají v bulharstine a anglictine, ale bulharské speciality tam nehledejte a obecne tahle restaurace zdaleka nepatrí k nejlevnejsím. Pocítejte vsak s tím, ze není potreba si dávat prílohy – k jídlu je totiz dostanete automaticky. To je jedna ze zvlástností Bulharska – v nekterých restauracích jsou prílohy v cene jídla a dávají se bez upozornování, naopak jinde dostanete treba jen jeden malý karbenátek a nic k tomu. Stejné je to se servírováním, nekde nosí jídlo tak, jak jim prijde pod ruku, jinde nosí první predkrmy vsem, pak hlavní chody vsem, pak zákusek vsem. Tady byl druhý zpusob, cili servírování jako v Cesku.

Pak jsme vyrazili opet do centra. Cestou jsme potkali týpka, co lákal turisty k vyfocení se s petimetrovým hadem skrticem. Nechápu, já bych si ho na krk nepovesil. Ani holky, tak jsme pokracovali nasím smerem. Co ale cert nechtel, cestu nám zkrízil nejaký mladík s cervenou flaskou, ve které mají prodejci Kebabu kecup. A hnedka ji zmácknul a vylítl kousek umelé hmoty, aby se pak zase schoval. Holky se leklya hned zjistovaly, jaké skody napáchal kecup na jejich oblecení. Týpek je ale rychle vyvedl z omylu, ukázal prstem na skrytou kameru a bylo po starostech. No, ale jisté si nebyly :o)

Kdyz jsme konecne dorazili do centra, holky se sly podívat na malíre a já si koupil noviny. Konecne je dostali. Ctvrtecní MF DNES za 2 LEV a pátecní za 1 LEV se vyplatí. Hned jsem nalistoval stranu B3. Fámy o spatném zalomení prílohy Svet Online se nepotvrdily. Editor me maximálne potesil, stránka vypadá dokonale, je na barve a infografika k otvíracímu clánku je proste nádherná. Kéz by takhle vypadal kazdý Svet Online, i kdyz burzovní zpravodajství v zápatí by tam být nemuselo. Protentokrát se to ale dalo pretrpet :o) Mezitím, co jsem si cetl ve svetle (let)lampy, holky se zaujetím sledovaly nejaké folklórní vystoupení místního souboru. Me lidovky a kroje nejak neberou, takze jsem krom ctení stihl jeste vyrídit hovor kámose Kykirise :o)

Cestou zpet jsme se stavili u Johnyho a dali si drinky. Já jsem si vybral nejaké smrtáka, jehoz jméno znamenalo v prekladu neco jako „palicí do hlavy“. Byly v tom ctyri alkoholy, led a citronová stáva a byla to síla, byt osvezující. Holky zustaly u nejakých smetanových míchanin, ale taky byly dobré. Az na to, ze jak bylo teplo a jak predtím konzumovaly na pokoji alkohol, který se nevesel do kufru, mely v hlave dost na to, aby se domu motaly. Tedy dve z nich. Já a tretí – nejzkusenejsí – jsme slouzili za podperu. No, ale byla to sranda. Jenom vím, ze po dnesní alkoholové seanci na ranní východ slunce rozhodne nevstanu. Tak snad v nedeli, pokud nebudu pro zmenu unavený z jachty.