úvodní stránka

 Praktické info:
- Info o cenách
(jídlo, pití, pláže...)
- Kurzovní lístek
kde výhodně směnit
- Mobily a internet
vše o komunikacích
- V restauraci
(jak to chodí...)
- Mapa Primorska
(+ důležitá místa)

 Deníček:
- Neděle 3.8., den 1.
- Pondělí 4.8., den 2.
- Úterý 5.8., den 3.
- Středa 6.8., den 4.
- Čtvrtek 7.8., den 5.
- Pátek 8.8., den 6.
- Sobota 9.8., den 7.
- Neděle 10.8., den 8.
- Pondělí 11.8., den 9.
- Úterý 12.8., den 10.
- Středa 13.8., den 11.
- Čtvrtek 14.8., den 12.
- Pátek 15.8., den 13.
- Sobota 16.8., den 14.
- Sobota 17.8., den 15.

- Fotogalerie
 
Sobota 9.8., den 7.

Všichni to dělají do vody. Otřesné zjištění sedmý den v Primorsku, co? Již několik dní marně pátrám po veřejných záchodcích na pláži či v její blízkosti. Nejsou, maximálně narazíte na sprchy. Ptal jsem se po nich a odpověď byla prostá – nejsou. Všichni to dělají do moře, prý se to vstřebá. Je to možná pravda, ale když si uvědomíte, že se v tom koupete, sem tam si chca nechca loknete, taky vám určitě přejede mráz po zádech jen při té představě, co? :o)

Dneska jsem, znaven včerejší desinfekcí těla alkoholickými nápoji bulharské výroby, spal poměrně dlouho do dopoledne. Po úpravě a publikování fotografií z Ropotama jsem si dopřál nezbytné dva díly raníčku – Futuramy – a přečetl si noviny.

Vyrazili jsme na severní pláž. Voda byla čistá, bez řas. Nevím, podle čeho se řasy objevují nebo ne, ale v moři jich bylo tak málo, že se jim dalo krásně vyhnout a z plavek jsem nevytahoval ani jednu. Idylka, ještě ke všemu byly i vlny, byť nijak silné, což mě lehce zklamalo. Na pláži opět byli prodejci, sice jiní, ale vykřikovali stejně. Nejprve prodávali pečivo (takové velké kolečko, sladké, posypané sezamovým semínkem za 1 LEV), potom kukuřici (za stejnou cenu). Kolečko jsme koupili, kukuřici ne, i přestože prosili a lámanou češtinou vyzvídali, odkud jsme, jak se jmenujeme etc.

Taky jsem hledal rybičky. Bohužel marně. Našel jsem jen ty, co prodávají v některých restauracích (i v Česku) – tzn. smažené bez kořeněného obalu. Škoda. A to jsem si už začal výskat, našel jsem totiž restauraci, kde je prý mají. Je to u hlavního schodiště na severní pláž, hned na jejím začátku. Zboku je tam gril a nabízejí řadu pochutin. Původně jsem to málem záměrně minul, ale týpek mě lákal na jídlo, tak jsem přišel blíž a ptal jsem se na malé rybičky. Jmenujou se prý „caci“ a už je neměl – a poslal mě proto tam, kde se mi výsledek nelíbil. No, zítra to zkusím dříve, snad ještě budou a konečně dostanu svou drogu, stejně jako Fry z Futuramy dostal v roce 3000 poslední dochovanou plechovku ančoviček :o)

No a protože je sobota a celý den jsem se flákal u vody, mnoho dalších příhod tu nenajdete. Snad jen jedno upozornění. Cestou od hotelu Familia k severní pláži je takový obchod, který vypadá jako garáž. Prodávají tam pití, pár sladkostí a slaných pochutin, venku po straně grilují kuřata… Kuřata tam mají výborná, což o to (když trefíte dobu, kdy je mají hotové a už jen douzují), ale pití si tam v žádném případě nekupujte. Jedenapůl litru vody stojí běžně 0,4 LEV, na pláži 0,5 LEV, my jsme ale dneska platili 0,85 LEV. A to i přesto, že ve třech jazycích deklarují nápisem na vratech garáže výhodný nákup a mají tam i česky zdůrazněno „nízký ceny“. Já bych řekl, že jsou astronomicky vysoké, minimálně pokud jde o čistou vodu. Takže bacha na ně.


Dneska jsem dostal dvě pěkné emailové reakce na tyto stránky (jen se nebojte psát, třeba i své zkušenosti, aspoň vím, že tyhle stránky jsou někomu k užitku). Obzvláště díky Janě za její zážitky z Balčiku, pokud dostanu svolení, tak se tady výtah z nich určitě objeví, protože jsou zajímavé a užitečné. Každopádně míříte-li na sever Bulharska (právě tam Balčik je – okolí Albeny / Zlatých písků), určitě hledejte kořeněnou Cacu. To jsou totiž ty rybičky, o kterých pořád píšu, že je nemůžu sehnat (teď už alespoň vím, jak se to jmenuje i správně píše :o)) a v Balčiku je mají (ty kořeněné poznáte tak, že jsou do červena v koření, zatímco ty smažené jsou jako obyčejná smažená ryba a kolem nich není nic, žádné těstíčko, nic). Třetí člověk, co je miluje, Taška se po nich taky může utlouct :o)

Jachta dneska konečně jela… Docela příjemná hodinová plavba z Primorska do Kittenu (teď už konečně vím, co to je za vesnici, která je vidět z jižní pláže Primorska). Pokud máte tu možnost ve svém letovisku, určitě doporučuji. Zažít si houpání se na moři a obavy o to, aby se loď nepotopila (do mírných vln, které však dokáží suchozemskou krysu řádně vylekat, se totiž najíždí bokem), to se prostě musí. A nemusíte mít strach, že vám bude špatně, to houpání je docela příjemné, jen je potřeba se držet všeho, čeho půjde, protože tyhle jachty nejsou vybavené sedátkama ani držátkama. My jsme jeli na Andromedě, spolu s náma jela Andromeda II. a cestou jsme potkali několik lodí. Mimo jiné i krásnou bárku s červenýma plachtama. „To je akorát pro Němce, jinak jede na motor z ruskýho traktoru,“ komentoval suše náš kapitán. Dlouho ale plachty vytažené neměli – jakmile zafoukal silnější větřík, loď se začala kymácet a Němci si raději komfort v podobě červených plachet odpustili. Přeci jen obsah žaludku jim byl milejší než machrování :o)

Pláž v Kittenu vypadá stejně jako všechny ostatní. Dokonce jsem přišel i na to, že tobogány stavěli všechny stejné. Viděl jsem dva v Kittenu, jeden v Primorsku, jeden v Sozopolu a dva v Burgasu a všechny byly úplně stejné. Bulhaři asi při stavbě turistických center šetřili, udělali jednu formu, odlili několik tobogánů a vystavěli je po celém pobřeží. Akorát nevím, jestli voda v nich a v dojezdovém bazénku je všude tak nechutně ledová jako v Primorsku a jsem si jistý, že to ani nebudu testovat.

Jinak pokud jsem kdy pochyboval o tom, že Bulhaři jsou temperamentní národ, po dnešku jsem si tím téměř jist. Historce o tom, jak ozbrojené komando někomu vběhlo do baráku se samopalama moc nevěřím (ale slyšel jsem ji :o)), nicméně na vlastní oči jsem viděl potyčku na hlavní ulici v Primorsku. Málem z toho byla bitka. Nějakej týpek v šortkách bez košile, zjevně posilněn alkoholem, blokoval projíždějící auto. Chvíli jsem si myslel vzhledem k množství aut, že to byla nějaká havárka, ale nebyla. Nechápu, co chtěl týpek dokázat, u začátku potyčky jsem nebyl, jen u konce, kdy chtěl maník v autě odjet, ale polonahatej týpek mu v tom bránil vlastním tělem. Pak se naštvali. Polonahatej týpek chtěl bitku, neustále strkal hlavu a ruce do auta a držel ho, řidič vyšel ven, spolujezdkyně taky a začala hystericky křičet. Okamžitě se kolem místa činu utvořil velký dav – procházející turisté chtěli vidět potyčku v přímém přenosu. Bulhaři začali nabíhat na místo činu a oba kohouty od sebe oddělili. Nakalenec s výhružkama opustil bojiště, řidič nastoupil a odjel, stejně jako hysterka uklidňující se cigaretou. Ale byla to docela sranda. Škoda, že byly fotky rozmazané – už docházela baterka (zapomněl jsem nabít před cestou na jachtu) a bez blesku v pološeru už nedokázala zachytit lidi v pohybu příliš ostře. Snad příště.