A nezaprsí a nezaprsí. Ne, ze by mi to vadilo a zdá se, ze ani zdejsím usedlíkum – zrejme rolnictví neziví nikoho ze zdejsích obyvatel. Od uz osmý den, co jsme v Primorsku, totiz slunce pálí od rána do vecera, ve stínu muze být tak kolem dvaatriceti stupnu. Nechápu, ze holkám bylo v prubehu týdne ve stínu kdyz zafoukal vetrík chladno, to me je vedro porád, od rána do noci a lepsí je to snad jen k ránu, nebot v noci se ochlazuje nekam k patnácti stupnum, mozná i mín (teplomer tady nemáme, ale pri otevreném balkónu je nutné se nad ránem prikrýt lehkou dekou, jinak je zima).

Plánovaný východ slunce jsem opet prospal. Asi si narídím budíka, protoze jinak na ctvrt na sedm, kdy by tady melo vycházet slunce, nevstanu (hlavne nez dojdu k majáku a navíc slunce urcite zacne vycházet drív – to abych vstával v pet!). Uz skoro budu jako holky, kdyz letely zpet do Ceska – ale psaly, ze dorazily v porádku. Aspon ze tak.

Dnes jsme okupovali okraj severní pláze, pochopitelne ten nejvíce osídlený, nebot tam sídlí hlavní schodiste (od hotelového komplexu Perla Plaza). Nasi sousedi ze vsech stran byli prekvapive samí Cesi. Ne ze bych to mezi vlajeckami CK Alexandria necekal :o) Prekvapila me spís jejich chut utrácet, kukurici si dali snad vsichni, nekterí nepohrdli ani sladkýma preclíkama (nevím, jak jinak ty kulaté loupácky výstizneji pojmenovat). Jen do rybicek, krevet a krabu se moc nemeli – uprímne ani já, rozený experimentista, jsem uz po zkusenostech s krevetama na ulici neriskoval. Namísto toho jsem konecne sehnal Cacu v poulicním prodeji jedné restaurace u hlavního schodiste na severní pláz. Bohuzel to nebyla ta prvotrídní korenená a cekal jsem na ni ctvrt hodiny. Ach jo, ze by opravdu vymrely, jak mi tvrdil prodavac v grill-baru na plázi, který se mi místo Cacy snazil podstrcit „prvotrídní klobásku“?

More bylo cisté i dnes, takze rovnice severní pláz = more plné ras, jizní pláz = cisté more, neplatí. Proste nekdy na ne narazíte (uz byly i na jizní), nekdy (v nasem prípade nastestí vetsinou) ne. Zklamaný jsem byl kvuli tomu, ze nebyly skoro zádné vlny. Vetsinou visí na plavcíkovských budkách cervená vlajka (jakoze velké vlny, kdyz vám nekdo bude tvrdit, ze to znamená zákaz vstupu do more, neverte mu, maximálne vás vyhodí s lehátkama :o)), dneska byla jenom zlutá. I kdyz, jednu velkou vlnu jsem podcenil a facku jsem dostal i se zlutou vlajku, takze to zas tak hrozný nebylo.

Horsí to bylo s plází. Poprvé jsme narazili na nejaké divné malé brouky. A nebylo jich málo. Lozili vsude kolem, i po nás. Po rucníku, po nohách, po rukách. Nekousali, ale nebylo to zrovna dvakrát príjemné je neustále odpinkávat. Jednoho jsem zkusmo rozmáckl a divne smrdel. Jako by se zivil olejem nebo necím takovým. No, pláz mezi vlajkama jsem zavrhl, zítra pujdeme budto na jizní, nebo pod plátené slunecníky na severní (navíc si chci dát masáz a u Alexandrie masíruje takovej starej cernoch, zatímco u plátených slunecníku prvotrídní Bulharka). Akorát tam v písku asi nepotkáme malého skorpiónka, jako se nám to podarilo dnes, ale i bez toho se dá zít.

Jo a taky jsme videli záchody. Jeden chemický pristavili kousek od východu u vlajek Alexandria, jedna budka je bokem od trziste u hlavního schodiste. Ale stejne tam nikdo nechodí.

Po dni flákání se na plázi jsme dnes, osmý den pobytu, vyrazili do restaurace, která tu má reklamu na kazdém sloupu – restaurace PRAHA lákající na ceské speciality „jako od maminky“ (snad to není ta maminka z Futuramy :o)). Celou dobu pobytu jsem to chtel vyzkouset, jen holkám se tam nechtelo kvuli tomu, ze se bály, aby tam nebylo draho, prípadne aby tam nenabízeli jen ceské jídla. No, byla to chyba. Restaurace Praha je v mých ocích nejlepsím stravovacím zarízením v celém Primorsku (minimálne z tech, které jsem uz navstívil, a bylo jich tusím uz deset). Mají tam bohatou nabídku bulharských specialit (dali jsme si sopák a hranolky posypané sýrem), morských príser (neodolal jsem smazeným skeblím) a samozrejme i ceských jídel. Nechybela svícková, vepro-knedlo-zelo, rajská s paprikou, kure na paprice atd. Nic z toho jsem nechutnal, ale lidé okolo, kterí vychutnávali ceskou kuchyni v Primorsku, se jen oblizovali, takze soudím, ze to bylo stejne dobré jako nase bulharské speciality. Jen si dejte pozor, pokud jste zvyklí na sladkou smetanovou rajskou omácku z protlaku atp., protoze tady je rajská z rozvarených a rozmackaných rajcat (vcetne semínek atp.) a chutná spíse dokysela. Krom toho mají i nekolik ceských piv – ne tocené, ale v plechovkách, konkrétne Staropramen, Budvar, Pilsner Urquell, Krusovice a nejaké staroceské pivo, cena plechovky je 2,5 LEV (uznávám, to je drahé, ale zase sopák stojí 1,50 LEV, polívky okolo 1 LEV, hlavní chod okolo 3-4 LEV, ceské speciality 4-5 LEV, to je na Bulharsko hodne príjemná cena). Jídelní lístek je v bulharstine, cestine a nemcine a personál mluví i rozumí cesky. A jak uz jsem napsal, velmi príznivé jsou i ceny. Restauraci Prahu jsem zaradil v zebrícku nad „Na Ruzku“ a to uz je co ríct.

Z restaurace jsme zamírili do Ceského informacního centra koupit noviny a zájezd do Sozopolu na úterní vecer. Cestou zpátky do hotelu jsme chteli koupit lístky do cirkusu Arena, který prijel do mesta. Bohuzel dneska hráli poslední predstavení, které bysme jednak stíhali jen taktak a druhak jsme byli úplne prejedení. Chytre jsem mel cirkus naplánovaný na zítrek, ale jak je clovek jednou na dovolené, nesleduje datum a tak se muze stát, ze mu nekteré zajímavé atrakce uniknou. No co, beztak to byl malý cirkus, tak snad nekdy jindy a nekde jinde. Alespon jsem dneska pochytil tri zajímavé situace z bulharských silnic.

1) taxikári serazení na námestí nemají zapnutý motor jako prazstí, a to ani pri popojízdení. O délku vozidla, které odjede se zákazníky, se sice posunou, ale auto tlací rucne – aby usetrili na benzinu. Jinak se ale jedné zdejsí rodine potvrdilo to, o cem jsem psal v souvislosti s cestou do Burgasu – taxikári v Bulharsku jsou dost podvodníci a turisty mnohdy dovezou na místo, kam ani nechtejí. Naúctují jim cenu a kdyz nechtejí zaplatit s tím, ze nejsou na míste urcení, taxikár vyhrozuje, ze je zaveze za mesto a nechá je tam, takze turistum beztak nic jiného nezbývá.

2) pokud ridic pouzije blinkry, coz se tady stává málokdy, vetsinou si toho vsimnu (práve proto, ze to je tak výjimecné). Po dnesku uz ale nelze verit ani blikajícímu autu a stále platí pravidlo rídit se tím, kam se tocí kola. Nejaká stará rozhrkaná lada, jejíz motor kvílel na sto honu hur nez leckterý brzdící autobus MHD v Cesku, totiz sice blikala jakoze odbocí doleva, ale krizovatkou suverénne projela rovne.

3) silnice jsou tady v katastrofálním stavu. Prícné prahy nejsou znacené a je to vlastne jen betonový zvýsený pás na silnici. Pokud náhodou kopou elektriku nebo telefon, mnohdy po sobe ani silnici nezabetonují a pak z toho vznikají komické situace. Kousek od naseho penzionu projízdel rozhrkaný Wartburg se dvemi zenami: Ridicka suverénne vystrcila ruku z okna, jakoby chtela nekomu mávat, ovsem kdyz vjela do díry, které jsou tady na kazdém kroku, málem si tu ruku zlomila, jak se jí vymrstila v okýnku. A tak radsi prestala machrovat a rídila obema rukama. A co z toho plyne? Ze jsem tady videl hromadu Cechu a Slováku autem. Jednak je obdivuju za jejich odvahu, druhak ale vsem doporucuju: zvolte radeji letadlo nez petatricetihodinovou cestu, behem které si budto auto znicíte, nebo vám ho vykradou/ukradnou.