Jeste vcera vecer jsem byl stoprocentne odhodlán jít zkouknout východ slunce na maják. Narídil jsem si budíka, nad ránem jsem se nekolikrát probudil, ale kdyz prislo na lámání chleba, nikam jsem nesel. Ne, ze by me budík nevzbudil, naopak, ale to víte, noci v Bulharsku jsou chladné, já jsem navíc nejak nastydnul (no, trosku zvetsené mandle a castejsí potreba smrkat) a protoze tady nemám nic jiného nez shortky a tricka ci kosile s krátkým rukávem, tak jsem to neriskoval. A hlavne se mi vubec nechtelo vstávat :o)

Lenosení pak poznamenalo celý muj den. Dopoledne jsme vyrazili na pláz trosicku dríve, byli jsme v horním cípu severní pláze – jeste drív, nez zacíná nuda pláz, ale uz tam, kde je nádherne cistá voda, není tam hlava na hlave a hlavne tam nejsou brouci. Navíc tam vede krásná cesta skoro az k plázi (od restaurace na Ruzku smerem k hotelu Familia a pak porád dál a dál), není tedy potreba brodit se pískem. Plází jako jiz tradicne krizovali prodejci sladkých housek a kukurice, coz osobne ocenuji, stejne jako vetsina turistu, kterí vyuzívají jejich sluzeb. Prodejce kebabu byl v té cásti zrejme jenom jeden, protoze mel fronty, ve ctyri odpoledne uz nemel ani kousek masa a to i presto, ze jeho výrobek byl bezkonkurencne nejhorsí ze vsech, co jsem tady jedl. No, ale to neznamená, ze by se to nedalo jíst.

Dnesní zázitky teda nic extra, krom toho, ze jsme v mori videli zivého kraba a já nalovil nekolik jeste zavrených muslicek – to ostatne jasne vypovídá o cistote more v této lokalite. I docela daleko od brehu bylo videt na dno a rasy jsem za celou dobu pobytu ve vode videl vsehovsudy snad jenom dve. Zklamalo jen to, ze i na severní plázi byla zelená vlajka – tzn. skoro zádné vlny. A to i presto, ze odpoledne zacal foukat nepríjemný silný vítr, který nás vyhnal zpet – ne snad kvuli tomu, ze by byla zima, bylo fajn (jak jsem zjistil z novin, v Bulharsku je chladneji nez v Cesku – ale presto se pecu), ale kvuli tomu, ze s sebou hnal písek a to rovnou do nasich ocí. A verte mi, mít písek v ocích není nic príjemného.

Vecer chci nafotit vozidla, která se tady bezne pohybují po silnicích (to ríkám proto, abyste si nemysleli, ze jsem navstívil vrakoviste) a taky konecne otestuju rychlost místních internetových kaváren. Ceny, pokud budou stejné jako na severu Bulharska, by mely být kolem 3 LEV za hodinu, tak uvidíme.

Tak jsem to s tím pocasím zakrikl. Vecer se zkazilo. Poté, co jsme vysli na veceri do mesta, se zvedl silný vítr a spadlo i pár kapek deste. O síle vetru svedcí fakt, ze i kolíckem prichycený rucník strhl ze snury a hledali jsme ho pod balkónem. Nastestí byl jeste vlhký, tím pádem tezsí nez obvykle a nemuseli jsme k sousedum ani nikam jinam. Ono by to daleko ani neslo, nastestí, domy jsou tu stavené do bloku, coz má vzhledem k tomu, ze skoro kazdý je penzion s terasou, jednu zásadní výhodu. Clovek vidí na terasy naproti a pres celý dvur se dá dorozumívat. Dneska si tak kupríkladu domlouvali rande lehce pripití Slováci s peknými Ceskami, ale kdyz jsme pak sli kolem místa, kde meli sedet, videli jsme jenom ty Slováky. Asi na to sli spatne. No, protoze prístí dva dny mám po vecerech nabitý program, zkusím stestí ve ctvrtek já, nebude-li pozde :o)

Na veceri jsme dnes zasli do Grill Baru, je hned vedle rybárské knajpy (cili druhá restaurace za Tropicem ve smeru od námestí). Nápis ale nemuzete prehlídnout. Jídelní lístek v cestine, nemcine a bulharstine, obsluha rozumí cesky i anglicky. Prusvih byl, ze celou pomerne prostornou a príjemne zarízenou restauraci obsluhovali dva císníci, coz je zalostne málo. S jídlem jsem se zase napálil. Chtel jsem ochutnat krabí roládu, v jídelním lístku vedenou jako rací roláda (ale nemecký název uz je správne). Objednal jsem si ji a hádejte, co mi donesli. Na pulky rozkrájené krabí prsty smazené v amolete. Brrrr. Uz nikdy více kraby v bulharských restauracích. Sopák meli dobrý, oproti jiným restauracím v letovisku do nej dávají na kolecka nakrájenou mrkev a taky chilli papricku. Vzhledem k tomu, ze uz cibule byla dost ostrá, to je pak v puse hotové peklo. Zalil jsem je cepovaným pivem Jelenika Special, ctvrtá znacka, kterou jsem tady ochutnal (po Zagorce, Kamenici a Shalamonove nebo kýhoslaka se jmenovalo to pivo v restauraci Praha). Krom toho jsem si vzpomnel na dalsí dulezitá specifika bulharských restaurací – párátka a záchody, o které jsem doplnil sekci restaurace.

Cestou zpátky uz byl vítr tak silný, ze nám hnal nepríjemný prach do ocí, navíc padaly z nebe pomerne velké kapky deste. Nastestí jsme ale nasli (asi napotretí) volnou internetovou kavárnu. Bohuzel, po necelé pulhodine internet spadl, i tak se dá ríct, ze je to hruza. Cena je sice 2 LEV za hodinu, coz je zhruba stejne, co platím za minutu pri pripojení se pres mobil. Stránky se ovsem nacítají velmi spatne (velká prodleva se dá pri pripojení pres satelit, které vyuzívají vsechny zdejsí net-café pochopit, ale ze se nenacte celá stránka v 50% prípadu uz tolerovat nelze) a hlavne pocítace jsou tak neuveritelne pomalé, ze preskocení z okna do okna trvalo pet minut. Nejvíc me nastvalo, kdyz jsem napsal email a po stisku odeslat se nic nestalo, protoze internet spadl a obsluha jej neumela rozchodit. Ostatne ve vsech kavárnách jsem narazil na „fundované odborníky“, takze pokud vyuzijete ve vecerních hodinách sluzeb zdejsích internetových kiosku a narazíte na nejaký technický problém, necekejte, ze bude jeste ten den vyresen :o) Ani my jsme necekali a sli spát. Resp. já se pripojit pres mobil :o)