úvodní stránka

 Praktické info:
- Info o cenách
(jídlo, pití, pláže...)
- Kurzovní lístek
kde výhodně směnit
- Mobily a internet
vše o komunikacích
- V restauraci
(jak to chodí...)
- Mapa Primorska
(+ důležitá místa)

 Deníček:
- Neděle 3.8., den 1.
- Pondělí 4.8., den 2.
- Úterý 5.8., den 3.
- Středa 6.8., den 4.
- Čtvrtek 7.8., den 5.
- Pátek 8.8., den 6.
- Sobota 9.8., den 7.
- Neděle 10.8., den 8.
- Pondělí 11.8., den 9.
- Úterý 12.8., den 10.
- Středa 13.8., den 11.
- Čtvrtek 14.8., den 12.
- Pátek 15.8., den 13.
- Sobota 16.8., den 14.
- Sobota 17.8., den 15.

- Fotogalerie
 
Pondělí 11.8., den 9.

Ještě včera večer jsem byl stoprocentně odhodlán jít zkouknout východ slunce na maják. Nařídil jsem si budíka, nad ránem jsem se několikrát probudil, ale když přišlo na lámání chleba, nikam jsem nešel. Ne, že by mě budík nevzbudil, naopak, ale to víte, noci v Bulharsku jsou chladné, já jsem navíc nějak nastydnul (no, trošku zvětšené mandle a častější potřeba smrkat) a protože tady nemám nic jiného než shortky a trička či košile s krátkým rukávem, tak jsem to neriskoval. A hlavně se mi vůbec nechtělo vstávat :o)

Lenošení pak poznamenalo celý můj den. Dopoledne jsme vyrazili na pláž trošičku dříve, byli jsme v horním cípu severní pláže – ještě dřív, než začíná nuda pláž, ale už tam, kde je nádherně čistá voda, není tam hlava na hlavě a hlavně tam nejsou brouci. Navíc tam vede krásná cesta skoro až k pláži (od restaurace na Růžku směrem k hotelu Familia a pak pořád dál a dál), není tedy potřeba brodit se pískem. Pláží jako již tradičně křižovali prodejci sladkých housek a kukuřice, což osobně oceňuji, stejně jako většina turistů, kteří využívají jejich služeb. Prodejce kebabu byl v té části zřejmě jenom jeden, protože měl fronty, ve čtyři odpoledne už neměl ani kousek masa a to i přesto, že jeho výrobek byl bezkonkurenčně nejhorší ze všech, co jsem tady jedl. No, ale to neznamená, že by se to nedalo jíst.

Dnešní zážitky teda nic extra, krom toho, že jsme v moři viděli živého kraba a já nalovil několik ještě zavřených mušliček – to ostatně jasně vypovídá o čistotě moře v této lokalitě. I docela daleko od břehu bylo vidět na dno a řasy jsem za celou dobu pobytu ve vodě viděl všehovšudy snad jenom dvě. Zklamalo jen to, že i na severní pláži byla zelená vlajka – tzn. skoro žádné vlny. A to i přesto, že odpoledne začal foukat nepříjemný silný vítr, který nás vyhnal zpět – ne snad kvůli tomu, že by byla zima, bylo fajn (jak jsem zjistil z novin, v Bulharsku je chladněji než v Česku – ale přesto se peču), ale kvůli tomu, že s sebou hnal písek a to rovnou do našich očí. A věřte mi, mít písek v očích není nic příjemného.

Večer chci nafotit vozidla, která se tady běžně pohybují po silnicích (to říkám proto, abyste si nemysleli, že jsem navštívil vrakoviště) a taky konečně otestuju rychlost místních internetových kaváren. Ceny, pokud budou stejné jako na severu Bulharska, by měly být kolem 3 LEV za hodinu, tak uvidíme.


Tak jsem to s tím počasím zakřikl. Večer se zkazilo. Poté, co jsme vyšli na večeři do města, se zvedl silný vítr a spadlo i pár kapek deště. O síle větru svědčí fakt, že i kolíčkem přichycený ručník strhl ze šňůry a hledali jsme ho pod balkónem. Naštěstí byl ještě vlhký, tím pádem těžší než obvykle a nemuseli jsme k sousedům ani nikam jinam. Ono by to daleko ani nešlo, naštěstí, domy jsou tu stavěné do bloků, což má vzhledem k tomu, že skoro každý je penzion s terasou, jednu zásadní výhodu. Člověk vidí na terasy naproti a přes celý dvůr se dá dorozumívat. Dneska si tak kupříkladu domlouvali rande lehce připití Slováci s pěknými Češkami, ale když jsme pak šli kolem místa, kde měli sedět, viděli jsme jenom ty Slováky. Asi na to šli špatně. No, protože příští dva dny mám po večerech nabitý program, zkusím štěstí ve čtvrtek já, nebude-li pozdě :o)

Na večeři jsme dnes zašli do Grill Baru, je hned vedle rybářské knajpy (čili druhá restaurace za Tropicem ve směru od náměstí). Nápis ale nemůžete přehlídnout. Jídelní lístek v češtině, němčině a bulharštině, obsluha rozumí česky i anglicky. Průšvih byl, že celou poměrně prostornou a příjemně zařízenou restauraci obsluhovali dva číšníci, což je žalostně málo. S jídlem jsem se zase napálil. Chtěl jsem ochutnat krabí roládu, v jídelním lístku vedenou jako račí roláda (ale německý název už je správně). Objednal jsem si ji a hádejte, co mi donesli. Na půlky rozkrájené krabí prsty smažené v amoletě. Brrrr. Už nikdy více kraby v bulharských restauracích. Šopák měli dobrý, oproti jiným restauracím v letovisku do něj dávají na kolečka nakrájenou mrkev a taky chilli papričku. Vzhledem k tomu, že už cibule byla dost ostrá, to je pak v puse hotové peklo. Zalil jsem je čepovaným pivem Jelenika Special, čtvrtá značka, kterou jsem tady ochutnal (po Zagorce, Kamenici a Shalamonově nebo kýhošlaka se jmenovalo to pivo v restauraci Praha). Krom toho jsem si vzpomněl na další důležitá specifika bulharských restaurací – párátka a záchody, o které jsem doplnil sekci restaurace.

Cestou zpátky už byl vítr tak silný, že nám hnal nepříjemný prach do očí, navíc padaly z nebe poměrně velké kapky deště. Naštěstí jsme ale našli (asi napotřetí) volnou internetovou kavárnu. Bohužel, po necelé půlhodině internet spadl, i tak se dá říct, že je to hrůza. Cena je sice 2 LEV za hodinu, což je zhruba stejně, co platím za minutu při připojení se přes mobil. Stránky se ovšem načítají velmi špatně (velká prodleva se dá při připojení přes satelit, které využívají všechny zdejší net-café pochopit, ale že se nenačte celá stránka v 50% případů už tolerovat nelze) a hlavně počítače jsou tak neuvěřitelně pomalé, že přeskočení z okna do okna trvalo pět minut. Nejvíc mě naštvalo, když jsem napsal email a po stisku odeslat se nic nestalo, protože internet spadl a obsluha jej neuměla rozchodit. Ostatně ve všech kavárnách jsem narazil na „fundované odborníky“, takže pokud využijete ve večerních hodinách služeb zdejších internetových kiosků a narazíte na nějaký technický problém, nečekejte, že bude ještě ten den vyřešen :o) Ani my jsme nečekali a šli spát. Resp. já se připojit přes mobil :o)